Dva týdny bez jediné stopy. 63letá Jitka odešla z psychiatrické nemocnice a zmizela, rodina prosí veřejnost o pomoc

Bílá bunda, tmavé tříčtvrteční kalhoty, bílé tenisky a dámská kabelka. Tak vypadala třiašedesátiletá žena z Uherského Hradiště, když po obědě vyrazila na procházku z nemocničního areálu a už se nevrátila. Telefon nechala v tašce na oddělení. Hotovost u sebe měla zhruba sedm tisíc korun. Policie ČR vyhlásila pátrání hned následující den, 3. září, a pátrací karta zůstává aktivní dodnes. Přesto po dvou týdnech chybí cokoli hmatatelného: žádný kamerový záznam odchodu z areálu, žádná bankovní transakce, žádný ověřený kontakt s další osobou. Rodina teď vypsala odměnu dvě stě tisíc korun a obrací se na veřejnost.

Co víme jistě, a co zatím ne

Potvrzených faktů je překvapivě málo. Jistotou je, že Lukašíková byla dobrovolně hospitalizována na otevřeném ženském oddělení kroměřížské psychiatrické nemocnice. Podle jejího syna Aleše nastoupila kvůli psychickému vyčerpání a panickým atakám. Odpoledne 2. září odešla na vycházku, což režim oddělení umožňuje, a už se nevrátila.

Syn v rozhovoru pro Blesk popsal, že matku nezachytily ani kamery u hlavní brány. V areálu přitom existují další východy bez kamerového pokrytí. Odtud začíná zóna nejistoty. Svědci hlásili, že ženu podobného popisu viděli 3. září dopoledne v Kunčicích pod Ondřejníkem a odpoledne ve Frenštátě pod Radhoštěm. Rodina prověřovala i Čeladnou. Žádné z těchto pozorování ale nemá oporu v kamerovém záznamu ani jiném objektivním důkazu. Jsou to indicie, ne stopy.

Proč ji lidé nemusí poznat

Slovo „psychiatrická nemocnice“ vyvolává představu zjevně dezorientovaného člověka. Aleš Lukašík ale matku popisuje jinak, jako moderní, fyzicky zdatnou ženu, která milovala turistiku a pracovala jako švadlena a čalounice. Na ulici může působit jako běžná kolemjdoucí, která vyrazila na výlet. Právě v tom spočívá paradox celého pátrání: veřejnost nehledá člověka, který na sebe upozorňuje. Hledá ženu, která se v davu snadno ztratí.

Její popis podle policie: 160 až 165 centimetrů, střední postava, hnědé vlnité vlasy, hnědé oči, zdánlivý věk odpovídající skutečným třiašedesáti letům.

Otevřené oddělení neznamená nedbalost

Nabízí se otázka, jak je možné, že nemocnice nechala pacientku odejít. Odpověď je právní, ne emocionální. Dobrovolná hospitalizace znamená, že pacient dal souhlas s léčbou a může jej kdykoli odvolat, to potvrzuje i oficiální výklad VZP. Zadržet pacienta proti jeho vůli lze jen při splnění zákonných podmínek, typicky když bezprostředně ohrožuje sebe nebo okolí, a i tehdy musí následovat soudní přezkum. Veřejně dostupné informace nenaznačují, že by u Lukašíkové tyto podmínky byly naplněny. Otevřené oddělení kroměřížské nemocnice počítá s volnými vycházkami, pacientky odcházejí a vracejí se. Jitka se prostě nevrátila.

Rodina jedná, policie mlčí o detailech

Rodina nezůstala pasivní. Syn popisuje, že okamžitě vyjeli do Kroměříže, prohledávali okolí, následně se přesunuli do Beskyd za svědeckými stopami. Zapojili se kolegové z práce, případ se rozšířil na sociálních sítích díky výzvě, kterou jménem rodiny zveřejnila kolegyně Klára. Odměna dvě stě tisíc korun přišla jako další eskalace poté, co dosavadní kroky nepřinesly výsledek. Podmínkou vyplacení je, že informace skutečně povede k nalezení Jitky a proběhne v součinnosti s policií.

Na druhé straně stojí nápadné ticho ze strany policie. Pátrací karta je aktivní, ale veřejně popsané konkrétní úkony chybí. Pro srovnání: v souběžném pátrání po osmatřicetileté Janě Šerjeníkové z Frýdku-Místku, vyhlášeném rovněž 3. září, policie veřejně popsala nasazení dronů, prověrky přehrad a horských chat, konkrétní kamerové záznamy i pátrání v rámci schengenského prostoru. U Lukašíkové nic takového veřejně nezaznělo. To nemusí znamenat nečinnost, taktika pátrání bývá neveřejná. Ale pro rodinu a veřejnost je to frustrující kontrast.

Jak můžete pomoct

Pokud si myslíte, že jste ženu odpovídající popisu viděli, kdekoli na Moravě, zejména na ose Kroměříž–Beskydy, v okolí nádraží, autobusových zastávek nebo turistických tras, volejte linku 158 nebo se obraťte na nejbližší policejní služebnu. Policie výslovně nedoporučuje osobu zadržovat nebo zasahovat svépomocí.

iZdroj fotografie: Pexels

Dva týdny bez potvrzené stopy u člověka, který měl u sebe sedm tisíc korun, znal moravský terén a byl zvyklý chodit, jsou znepokojivé samy o sobě. Každý den, který přibude, snižuje šanci na náhodné setkání. Proto rodina sází na jedinou věc, kterou kamery a algoritmy zatím nenahradily, lidské oči.