Vláda schválila velkou změnu v penzijním spoření. Stát dá lidem víc peněz, ale má to háček, na který nikdo nemyslel

V pondělí 24. srpna vláda Andreje Babiše odklepla reformu třetího pilíře s pracovním názvem „Lepší penzijko“. Ministerstvo financí ji prodává jako největší vylepšení penzijního spoření v historii a sype konkrétní čísla: vyšší státní podpora, nižší poplatky, možnost jednou si sáhnout na část úspor ještě před čtyřicítkou. Jenže ve stínu těch čísel probíhá tichý, ale ostrý střet. Asociace penzijních společností tvrdí, že nově nastavené poplatky jsou pod náklady, a pokud projdou, změní se nejen motivace klientů, ale i ekonomika celého produktu.

Co přesně se mění a kolik peněz navíc to znamená

Dnes stát přispívá všem střadatelům v produktivním věku jednotnou sazbou 20 % z měsíčního vkladu v pásmu 500 až 1 700 korun. Kdo posílá pětistovku, dostane stovku. Kdo posílá 1 700 korun, dostane maximum, tedy 340 korun měsíčně.

Návrh „Lepšího penzijka“ tohle schéma pro lidi do 30 let zdvojnásobuje na 40 %. V praxi:

U dětí do 18 let se navíc snižuje vstupní práh pro nárok na státní příspěvek z 500 na pouhých 100 korun měsíčně. Rodič, který dnes posílá dítěti třeba dvě stě korun a nedostává nic, by se nově vešel do podpory.

Další novinka: jednorázový výběr až třetiny vlastních vkladů a jejich výnosů, a to bez sankce, nejpozději do 36 let po minimálně deseti letech spoření. Jde o likviditní ventil, který třetí pilíř dosud neměl a který má mladým lidem vzít argument „na ty peníze se stejně nedostanu“.

Milion navíc? Ano, ale jen v modelu

Ministerstvo financí po schválení vládou zveřejnilo jednostránkový výpočet, podle kterého si klient díky reformě naspořuje o 1 040 157 korun víc než dnes. Zní to skvěle. Háček je v předpokladech.

Model počítá s 35 lety spoření, vlastním vkladem tisíc korun měsíčně, příspěvkem zaměstnavatele 300 korun, výnosem akcií 7,5 % ročně, dluhopisů 4 %, peněžního trhu 2,5 %, inflací 2,5 % a poplatkem 0,5 %. Každý z těchto parametrů je proměnná, ne jistota. Stačí, aby akciový výnos byl o dva procentní body nižší nebo aby člověk neměl příspěvek od zaměstnavatele, a výsledná částka se dramaticky změní.

Říct „dostanete milion navíc“ je tedy legitimní ilustrace, ne příslib. Jisté jsou parametry: sazba 40 % pro mladé, strop poplatku 0,5 %, strategie životního cyklu jako výchozí nastavení. Milion je projekce. Rozdíl mezi těmi dvěma slovy je zásadní.

Háček, o kterém ministerstvo nemluví

Stejný balík, který klientům přidává, penzijním společnostem bere. Dnes se poplatky liší podle typu fondu, od 0,4 % u povinně konzervativních po 1 % u účastnických fondů, k tomu výkonová odměna 10 až 15 % ze zhodnocení. Reforma většinu trhu sjednocuje na 0,5 % a výkonovou odměnu ruší úplně.

Asociace penzijních společností reagovala ostře. Podle analýzy EY, kterou si asociace zadala, činí průměrná nákladovost třetího pilíře 0,82 % a u doplňkového penzijního spoření dokonce 1,53 %. Poplatek 0,5 % je podle sektoru pod náklady.

Co to znamená v praxi? Penzijní společnosti varují, že budou muset škrtat v distribuci, v náboru nových klientů i v servisu. Jinými slovy: stát dává klientovi víc a zároveň ořezává byznysový model toho, kdo mu produkt poskytuje. Obě strany mají svou logiku. Ministerstvo se opírá o studii CERGE-EI, která české penzijní fondy kritizuje za příliš konzervativní investování a vysoké poplatky. Asociace namítá, že srovnání s ETF fondy ignoruje regulatorní náklady a povinnosti, které penzijní společnosti nesou.

Spor zatím nemá rozhodčího. Návrh teď míří do Sněmovny s cílem účinnosti od 1. ledna 2027.

Co to znamená pro čtyři miliony stávajících klientů

Reforma není psaná jen pro nové smlouvy. Podle veřejné komunikace ministerstva mají nižší poplatky a strategie životního cyklu dopadnout na všechny stávající i budoucí klienty. Věkový bonus 40 % logicky zasáhne jen ty, kdo splní věkovou podmínku.

Stranou pozornosti zůstává ještě jeden parametr: transformované fondy, v nichž je stále 1,7 milionu klientů s úsporami přes 340 miliard korun, mají podle návrhu skončit k 31. prosinci 2036. Pro tyto střadatele to znamená přechod do účastnických fondů, s jinou investiční strategií, jinými poplatky a bez garance nezáporného zhodnocení.

Strategie životního cyklu, která má být výchozím nastavením, počítá s tím, že klienti do 50 let budou mít nejméně 75 % portfolia v dynamických investicích. Teprve poté se portfolio postupně překlápí do konzervativnějších nástrojů. Je to zásadní posun od dnešního stavu, kdy většina peněz leží v konzervativních fondech s reálným výnosem blízkým nule.

Kdo vlastně vyhrává

Rozpočtový dopad reformy činí podle ministerstva zhruba 1,2 miliardy korun ročně navíc. Pro kontext: třetí pilíř stál stát v roce 2025 asi 18 miliard, z toho 5,8 miliardy na přímých příspěvcích a 11,2 miliardy na daňovém zvýhodnění příspěvků zaměstnavatelů. Přidaná miliarda je tedy relativně skromná investice do atraktivity produktu, který má 4 miliony klientů.

Klient do 30 let jednoznačně získává: vyšší příspěvek, nižší poplatky, možnost částečného výběru. Rodič malého dítěte získává nižší vstupní práh. Otázka zní, jestli penzijní společnosti dokážou při poplatku 0,5 % udržet kvalitu správy a distribuci, nebo jestli se produkt postupně stane levným, ale podfinancovaným.

Návrh teď čeká projednání v Poslanecké sněmovně. Dokud neprojde legislativou, jde o vládní záměr, ne o platný zákon. Ale směr je jasný: stát chce, aby lidé spořili víc, dřív a levněji. Jestli na to penzijní společnosti přistoupí bez boje, je jiná otázka.