Šestačtyřicetiletý Josef Hibek odešel v sobotu z nestřeženého pracoviště na Rakovnicku a odjel na kole. Policie ho hledá od 18. července.
Bylo krátce před třetí hodinou odpoledne, když spoluvězni v Oráčově viděli Hibka naposledy. Pak zmizel i se stříbrným kolem s modrými prvky. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje vyhlásilo pátrání ještě téhož dne a následující ráno v neděli bylo v policejní databázi stále aktivní. Jde přitom o druhý případ odchodu vězně z nestřeženého pracoviště během jedenácti dnů. 7. července večer opustil podobný režim v Pardubicích sedmadvacetiletý Jakub Turták.
Jak Hibka poznat
Policie zveřejnila podrobný popis. Právě tetování je nejspolehlivější identifikátor, oblečení mohl vyměnit.
- Věk: 46 let, zdánlivé stáří 45–50 let
- Výška: přibližně 175 cm, střední postava
- Oči: modré
- Vlasy: krátké, rovné, hnědé
- Tetování: výrazné „rukávy“ na obou pažích, pravé předloktí, pravá paže, levá paže i zadní strana pravé paže. Konkrétní motivy policie nezveřejnila.
- Poslední známé oblečení: šedé triko, černé kalhoty zašpiněné od barvy
- Kolo: stříbrné s modrými prvky, značka ani typ nebyly upřesněny
Policejní evidence uvádí status „Nebezpečný: NE“ a „Ozbrojen: NE“. To neznamená, že je na místě hrdinství. Policie výslovně žádá: nezadržujte ho sami, volejte linku 158 nebo se obraťte na nejbližší služebnu.
Kudy mohl zmizet
Oráčov leží na silnici 228 mezi Jesenicí a Rakovníkem, obcí prochází i železniční trať 161 směr Rakovník–Bečov nad Teplou. Do Jesenice je to šest kilometrů, do Rakovníka patnáct. Na kole mohl být v Jesenici za dvacet minut, v Rakovníku zhruba do hodiny. Jakmile dosáhl železnice nebo autobusové zastávky, mohl přesednout a pokračovat prakticky kamkoli. Oficiální informace o jeho aktuálním pohybu policie nezveřejnila.
Hibek si v Oráčově odpykával trest za majetkovou trestnou činnost. Kolik mu zbývalo, policie neuvádí. Starší soudní přehled z listopadu 2025 spojuje jeho jméno s paragrafy zahrnujícími porušování domovní svobody, krádež, legalizaci výnosů z trestné činnosti a poškození cizí věci, jde ale o stopu z jiného řízení, ne o potvrzení aktuálního trestu.
Druhý případ za jedenáct dní
Jedenáct dní před Hibkem, 7. července večer, odešel z nestřeženého pracoviště v Pardubicích Jakub Turták. Sedmadvacetiletý muž, 168 cm, hubený, krátké černé vlasy, strniště a tetování na hrudníku, pravé paži, předloktí, hřbetu levé ruky i obou lýtkách. Na rozdíl od Hibka u něj policie kolo nezmiňuje. Oba mají v evidenci shodný status: neozbrojen, nenebezpečný.
Dva podobné případy v krátkém sledu vyvolávají otázku, zda systém nestřežených pracovišť selhává. Odpověď je složitější, než se zdá. Práce mimo věznici bez přímého dozoru má v českém vězeňství dlouholetý právní rámec, řád výkonu trestu s ní počítá u odsouzených v mírnějším režimu. O zařazení rozhoduje ředitel věznice na základě doporučení odborné komise, která vyhodnocuje vnější i vnitřní rizika včetně hrozby útěku. Jde o součást resocializace, ne o nedbalost.
Čísla, která dávají kontext
Výroční zpráva Vězeňské služby ČR za rok 2024 uvádí 86 odsouzených, kteří v daném roce zneužili zařazení na nestřežené pracoviště a odešli z něj. Zároveň (a to je podstatné) v celém roce 2024 nedošlo k jedinému dokonanému útěku ze střeženého objektu vězeňské služby. Nula.
Odchod z nestřeženého pracoviště a útěk z ostrahy jsou dvě zásadně odlišné věci. První je kalkulované riziko systému, který staví na důvěře a postupné reintegraci. Druhé by znamenalo selhání zabezpečení. Hibkův případ spadá do první kategorie, a statisticky není výjimečný. Osmdesát šest případů za rok znamená v průměru jeden odchod každé čtyři dny.
Pokud muže odpovídajícího popisu zahlédnete (stříbrné kolo, tetované paže, střední postava), nezasahujte. Stačí zvednout telefon a vytočit 158.