Fungoval přes 200 let, teď má na krku insolvenci. V Německu krachuje jeden pivovar za druhým

3. července 2026 ustanovil soud předběžného insolvenčního správce Torstena Gutmanna nad malým regionálním pivovarem v sasko-anhaltském Colbitzu. Pět zaměstnanců, distribuce do okruhu asi 75 kilometrů, pivo, které si místní kupovali generace. Výroba zatím běží dál a mzdy jsou na tři měsíce kryté insolvenční dávkou. Jenže Colbitzer nepadá sám od sebe. Je součástí skupiny kolem brunšvického Hofbrauhaus Wolters, pivovaru založeného roku 1627, který sám v červnu 2026 požádal o insolvenci ve vlastní správě. Důvod? Podle vyjádření firmy přetrvávající slabý odbyt a rostoucí náklady na energie, suroviny i logistiku. Dvě století tradice narazila na ekonomiku, v níž každý uvařený hektolitr vydělává méně než dřív.

Dvě stě let, nebo sto padesát?

Záleží, odkud počítáte. Historické kořeny pivovaru sahají k roku 1816, kdy v Colbitzu vznikl jeho předchůdce. Samotná firma ale svou identitu staví hlavně na roce 1872, kdy podnik převzal a nově rozjel F.-Ch. Ritter. Od té doby pivovar přežil první světovou válku, druhou světovou válku i čtyři dekády NDR: státní účast od roku 1959, úplné znárodnění v únoru 1972 a návrat rodině až v červnu 1991. Po sjednocení Německa se vrátil k soukromému vaření, v roce 2013 ho převzal Hofbrauhaus Wolters a o rok později se v Colbitzu znovu rozjela výroba. Ať už počítáte 210, nebo 154 let, výsledek je stejný: značka, která přečkala režimy, války i znárodnění, teď stojí před insolvenčním správcem.

Německý pivní trh padá nejrychleji za třicet let

Colbitzer není osamělý případ, ale symptom. Podle Spolkového statistického úřadu spadl německý pivní odbyt v roce 2025 na 7,8 miliardy litrů, meziročně o šest procent, což je nejprudší propad od roku 1993. Oproti roku 2015 je to pokles o téměř pětinu.

Deutscher Brauer-Bund k tomu přidává tvrdší číslo: počet pivovarů v Německu klesl z 1 552 v roce 2019 na 1 415 v roce 2025. To je 137 zavřených provozů za šest let, v průměru skoro dva měsíčně. Mezi nimi i četné staleté soukromé pivovary. Přesný počet těch „staletých“ svaz nezveřejnil, ale kvalitativní vzkaz je jasný: tradice sama o sobě před krachem nechrání.

Co za tím stojí:

• Klesající spotřeba – Němci pijí méně alkoholického piva, demografická křivka tlačí dolů a spotřebitelská nálada je slabá.
• Nákladový tlak – energie, suroviny, logistika zdražily a marže se tenčí.
• Cenová válka v retailu – maloobchodní řetězce tlačí výkupní ceny na minimum, regionální pivovary nemají vyjednávací sílu velkých koncernů.
• Posun od hospod k regálům – gastronomie, kde je marže vyšší, ztrácí podíl.

Jediný segment, který roste, je nealkoholické pivo. V Německu se ho v roce 2025 vyrobilo kolem 750 milionů litrů a tvoří už asi jedenáct procent spotřeby. Pro malý regionální pivovar s pěti zaměstnanci je ale přeorientování na nealko spíš teorie než plán.

Co to znamená pro Česko

Český pivní trh je pod podobným tlakem, ale v jiné intenzitě. Podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven klesl výstav v roce 2025 o 4,3 procenta na 19,96 milionu hektolitrů, tuzemská spotřeba spadla na 121 litrů na hlavu, historické minimum, a hospody dnes tvoří jen 28 procent domácí spotřeby. Export se propadl o 8,2 procenta.

Zásadní rozdíl oproti Německu je ale struktura trhu. Import pokrývá jen asi 2,5 procenta české spotřeby, trh je extrémně domácí. Srovnatelná vlna insolvencí českých pivovarů z veřejných dat nevyplývá. To neznamená, že je český obor v bezpečí, klesající spotřeba a tlak nákladů fungují univerzálně. Ale paralela „co se děje v Německu, přijde i k nám“ zatím nemá oporu v číslech.

Praktický dopad na české regály? Minimální. Colbitzer i Wolters deklarují pokračování výroby a německé pivo tvoří v Česku zanedbatelný zlomek spotřeby. Případné výpadky by se dotkly nanejvýš úzce specializovaných dovozců.

Záchrana, nebo předstupeň konce

Oficiální rámec insolvence Colbitzer je zatím stabilizační, ne likvidační. Výroba pokračuje, mzdy jsou krátkodobě zajištěné a pivovar je výslovně začleněn do sanace celé skupiny Wolters. Jenže dosud nebyl zveřejněn žádný investor ani schválený restrukturalizační plán. Správce Gutmann má mandát analyzovat ekonomiku provozu a připravit sanaci, to je jazyk naděje, ne jistoty.

Příběh Colbitzer ukazuje něco obecnějšího než pád jednoho malého pivovaru v Sasku-Anhaltsku. Dvě světové války a čtyřicet let komunismu pivovar přežil, protože šlo o fyzické přežití výroby. Dnešní krize je jiná, ničí ekonomiku každého prodaného litru. A proti tomu žádná tradice nepomůže.