V srpnu 2013 sestoupil profesor Michail Čelyšev do sklepa svého domu v Tatarstánu. Nahoru už nevyšel, a po něm ani tři další členové rodiny.
Tragédie z městečka Lajševo patří k nejotřesnějším zdokumentovaným případům takzvané sklepní asfyxie. Hnijící brambory, uzavřený podzemní prostor a instinkt zachránit blízkého vytvořily smrtelnou kombinaci, která si během několika minut vyžádala čtyři životy. Případ dodnes koluje po internetu, často s chybným datem i zavádějícím vysvětlením. Dohledali jsme primární ruské zdroje a zjistili, co se skutečně stalo, a hlavně proč.
Čtyři sestupy, čtyři oběti
22. srpna 2013 otevřel Michail Čelyšev poklop domácího sklepa, kde rodina přes léto skladovala brambory. Podle zprávy serveru Vesti.ru z následujícího dne sestoupil dovnitř a ztratil vědomí. Když se neozýval, šla za ním manželka. Pak syn. Nakonec starší příbuzná, která ještě stihla přivolat sousedy, ale i ona zkolabovala dřív, než ji kdokoli dosáhl.
Vyšetřovatelé Vyšetřovacího výboru Ruské federace v Tatarstánu potvrdili čtyři mrtvé a zahájili prověrku. Příčinou smrti byl podle jejich prvního vyjádření „plyn nahromaděný v důsledku hnití brambor“. Žádné jméno konkrétní látky ale nezaznělo. A jak později upřesnil regionální zdroj TemaKazan, přesnou identifikaci plynu už nebylo možné provést, vzorek by musel být odebrán v prvních patnácti minutách po otevření prostoru.
Pozdější přepisy kauzy často posouvají datum do roku 2014 a kategoricky mluví o „glykoalkaloidech v plynu“. Ani jedno z toho primární vrstva zdrojů nepotvrzuje.
Co ve sklepě skutečně zabíjí
Mediální zkratka „jedovatý plyn z brambor“ svádí k představě, že hlízy vylučují nějakou exotickou toxickou látku. Realita je prozaičtější, a o to zákeřnější.
Brambory jsou živý organismus. I po sklizni dýchají: spotřebovávají kyslík a vydechují oxid uhličitý. V otevřeném prostoru to nemá žádný praktický význam. Jenže v uzavřeném podzemním sklepě s tunou starých zásob, z nichž část hnije, se CO₂ hromadí. Je bezbarvý, bez zápachu a přibližně jedenapůlkrát těžší než vzduch; klesá ke dnu a vytlačuje dýchatelnou atmosféru směrem nahoru.
Podle amerického Národního institutu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (NIOSH) stačí koncentrace CO₂ kolem 10 % k rychlé ztrátě vědomí. Agentura ATSDR při americkém CDC uvádí, že pokles kyslíku pod 19,5 % v uzavřeném prostoru už představuje bezprostřední ohrožení života. V malém sklepě plném hnijících hlíz se obojí může odehrát souběžně.
A pak je tu druhý zabiják: glykoalkaloidy, konkrétně solanin a chakonin. Ty jsou skutečně přítomné v bramborách, zejména zelených, poškozených a silně klíčících. Jenže jak upozorňuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), jde primárně o riziko při konzumaci, nikoli při vdechování. Směšovat je s mechanismem sklepní asfyxie je zavádějící.
Řetězová záchrana: nejsmrtelnější reflex
Na tatarstánské tragédii je nejděsivější právě její průběh. Jeden člověk zkolabuje. Druhý běží na pomoc. Třetí za ním. Čtvrtý za nimi všemi.
Ruské ministerstvo pro mimořádné situace (MČS) tento scénář popisuje jako typický vzorec úmrtí v uzavřených prostorech a výslovně před ním varuje. Člověk, který sestoupí do sklepa s nedostatkem kyslíku, nemá čas na rozhodování; první příznaky jsou nespecifické: lehká bolest hlavy, závratě, pocit slabosti. Než si uvědomí, že něco není v pořádku, je pozdě. A ten, kdo jde zachraňovat, vstupuje do stejné pasti.
Nejde přitom o ojedinělý případ. V září 2019 zemřeli v Čeljabinské oblasti čtyři lidé za obdobných okolností; místní představitel podle agentury TASS potvrdil nahromaděný CO₂ v suterénu. V září 2023 hlásila regionální prokuratura v Přímořském kraji dva mrtvé muže v garáži se starými bramborami.
Pár brambor v kuchyni vás nezabije
Je důležité odlišit reálné riziko od paniky. Kilogram brambor v síťce na lince nepředstavuje žádnou hrozbu. Problém nastává ve specifické konstelaci: velké množství hlíz, z nichž část hnije, v podzemním nevětraném prostoru, který se dlouho neotevíral.
Český portál Bezpečnost potravin doporučuje skladovat brambory při 4–7 °C, ve tmě, při vlhkosti 85–95 % a s občasným větráním. Právě to poslední slovo bývá podceňované.
Kdo má doma sklep se zásobami, měl by dodržovat několik zásad:
- Po otevření nejprve větrat – nechat poklop otevřený minimálně několik minut, ideálně vytvořit průvan.
- Nikdy nesestupovat sám – vždy mít nahoře člověka, který může přivolat pomoc.
- Pravidelně třídit zásoby – hnijící, mokré a kašovité hlízy okamžitě vyřadit.
- Při sebemenší nevolnosti okamžitě ven – závratě, slabost nebo nevolnost ve sklepě nejsou „zatuchlý vzduch“, ale varovný signál.
- Nespouštět řetězovou záchranu – pokud někdo ve sklepě zkolabuje, volat záchranku, ne sestupovat za ním.
Proč se o tom tak málo mluví
Spotřebitelské rady k bramborám se v Česku i v Evropě soustředí na glykoalkaloidy při jídle: nejezte zelené, oklešťte klíčky, oloupejte. Sklepní asfyxie spadá spíš do kategorie bezpečnosti práce v uzavřených prostorech, a tam se o ní ví dobře. Do běžných kuchařských a zahrádkářských příruček se ale nedostává, protože je vzácná a vyžaduje specifické podmínky.
Jenže právě ta vzácnost je zrádná. Rodina Čelyševových žila v domě se sklepem celé roky. Brambory tam ukládala každou sezonu. Nic nenasvědčovalo tomu, že tentokrát bude jinak.
Čtyři lidé zemřeli ne proto, že by brambory byly výjimečně jedovaté. Zemřeli proto, že nikdo neotevřel poklop dřív, nikdo nekontroloval zásoby a nikdo nevěděl, že plyn, který necítíte a nevidíte, dokáže zabít rychleji, než stihnete vyjít po schodech.