Kdyby se zbláznil víc, jel by za Putinem. Macinka promluvil o Pavlovi a opozice žádá jeho hlavu

Neděle 29. června, studio Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS. Petr Macinka dostane otázku na spor o českou delegaci na summit NATO v Ankaře a odpoví větou, která během pár hodin přeteče ze studia do celé české politiky: „Pokud by se prezident zbláznil trochu více, tak se rozhodne, že může jet třeba na petrohradské fórum jednat s Putinem nebo do Severní Koreje.“ Nejde o přeřeknutí ani o vtip. Macinka tím ilustruje svou ústřední tezi, že prezident si nemůže sám určovat, kde a jak bude Česko zastupovat, jinak prý hrozí „přeměna našeho ústavního zřízení na prezidentskou republiku“. Z osobního útoku udělal politický argument. A právě to z výroku dělá víc než pouhý výstřelek.

Co přesně Macinka řekl a proč

Formulace o „zbláznění“ nezazněla ve vzduchoprázdnu. Macinka ji zasadil do měsíce trvajícího sporu o to, kdo povede českou delegaci na summit NATO, který se koná 7. a 8. července v Ankaře. Už na jaře veřejně tvrdil, že Česko by na formálních summitech měli zastupovat jen činitelé s „reálným politickým vlivem“, čímž mínil premiéra, nikoli prezidenta. V červnu přidal slova o „ústavním puči“ ze strany Hradu. A teď Putina.

Logika je konzistentní, i když rétorika eskaluje. Macinka říká: pokud připustíme, že prezident si sám volí, kam pojede a za koho bude mluvit, pak neexistuje hranice, a dovedení ad absurdum je právě Petrohrad nebo Pchjongjang. Jenže tím zároveň staví úřadujícího prezidenta do jedné věty s diktátory, a to jako ministr zahraničí, tedy šéf české diplomacie. V rámci letošního střetu jde o dosud nejostřejší Macinkovu veřejnou formulaci.

Opozice reaguje dvěma cestami

Odpověď přišla rychle a po dvou liniích. Předseda STAN Vít Rakušan na síti X vyzval premiéra Andreje Babiše, aby Macinku okamžitě odvolal. Zdeněk Šarapatka z TOP 09 zvolil právní cestu a podal trestní oznámení.

Odvolání závisí výhradně na Babišovi. V dostupných zdrojích nic nenasvědčuje tomu, že by ho premiér zvažoval. Trestní oznámení je složitější: policie musí najít konkrétní skutkovou podstatu, což není samozřejmé. Srovnatelný případ existuje z ledna, kdy prezident Pavel zveřejnil Macinkovy SMS a označil je za pokus o vydírání; policejní podnět tehdy putoval k prověření na NCOZ. Výsledek dosud znám není. I nyní je pravděpodobnější zdlouhavý proces prověřování než rychlý postih.

Co Ústavní soud skutečně rozhodl, a co ne

Jádro celého sporu leží v rozhodnutí Ústavního soudu z 24. června. Předběžné opatření vládě uložilo tři věci:

• Bezodkladně notifikovat NATO a organizátory summitu, že prezident je součástí oficiální delegace.
• Zajistit mu akreditaci.
• Nebránit jemu ani jeho doprovodu v účasti.

Co soud výslovně neurčil: kdo delegaci povede. A právě v této mezeře staví Macinka svou obhajobu. „Šéfem delegace v Ankaře je Andrej Babiš,“ prohlásil den před nedělní debatou. „Soud usnesení vlády nezměnil.“

Vláda 29. června skutečně schválila prezidentovu akreditaci, ale jako „součásti oficiální delegace České republiky vedené předsedou vlády“. Hrad to ve stejný den označil za postup v rozporu s usnesením soudu i s protokolárními zvyklostmi. Ústavní právník Jan Kudrna naopak veřejně připomněl, že soud roli vedoucího delegace výslovně neurčil. Experti se neshodnou ani na tom, zda za takový výklad hrozí vládě jakákoli sankce; právník Jan Kysela říká, že konkrétní právní postih v této podobě neexistuje, jiní uvažují o maření výkonu úředního rozhodnutí.

Haagský precedens, který vláda přepisuje

Přitom ještě před rokem situace vypadala úplně jinak. Na summitu NATO v Haagu 24.–25. června 2025 českou delegaci vedl prezident Petr Pavel. Potvrdil to nejen Pražský hrad, ale i ministerstvo zahraničí, tedy tentýž resort, který dnes řídí Macinka. Formát summitu se přitom nezměnil: NATO ho i letos označuje jako setkání hlav států a vlád.

Co se změnilo, je politická konstelace. Babiš se po volbách vrátil do premiérského křesla a Macinka dostal zahraniční politiku. Od té chvíle se prezidentova role na summitech systematicky zpochybňuje. Vláda v podstatě mění zavedenou praxi zastupování ČR v NATO ještě předtím, než Ústavní soud v kompetenčním sporu vůbec rozhodne. Konečný verdikt přijde podle soudu „v řádech měsíců“, tedy až po summitu v Ankaře.

Víc než osobní střet

Spor se už promítl do fungování státu: řeší ho Ústavní soud, vláda přijímá zvláštní usnesení k akreditaci prezidenta, Hrad vydává separátní právní stanoviska, policie prověřuje starší podněty. Za týden přijede česká delegace do Ankary a spojenci uvidí zemi, jejíž prezident a ministr zahraničí se veřejně přou o to, kdo má právo za ni mluvit. Přímá reakce NATO na český spor v dostupných zdrojích není, ale obraz vnitřní nekoordinovanosti těsně před summitem mluví sám.

Macinkova věta o Putinovi tak není jen urážka. Je to pokus přerámovat celý spor: z otázky „kdo povede delegaci“ na otázku „smí prezident sám rozhodovat o zahraniční reprezentaci“. Odpověď zatím zná jen Ústavní soud. A ten ji zatím nedal.