Vypadni. Hejtman Grolich poslal Macinkovi po Strážnici dvě věty, které mluví za miliony voličů

Sobotní podvečer na folklorním festivalu ve Strážnici měl patřit finále soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Místo toho se z amfiteátru ozývalo rytmické skandování „Vypadni!“ směrem k místopředsedovi vlády a ministrovi zahraničí Petru Macinkovi. Hejtman Grolich, do jehož kraje Strážnice spadá, si ještě ten víkend natočil video na Facebook. Podle citace serveru Epoch Times v něm Macinkovi vzkázal: „Dostal jste, co jste si zasloužil.“ A dodal, že dnes, na rozdíl od totality, mají lidé právo říct politikovi „Vypadni!“. Stručné, úderné, a pro tisíce sdílejících zjevně přesně to, co sami chtěli říct nahlas.

Co se ve Strážnici skutečně stalo

Den předtím, v pátek 27. června, schytal pískot při zahajovací zdravici ministr kultury Ota Klempíř. Publikum bučelo, ale situace se uklidnila. Macinka to podle vlastních slov vzal jako výzvu, požádal ředitele festivalu o prostor a v sobotu odpoledne vstoupil na pódium během finále verbuňku, tedy jednoho z vrcholných bodů celého 81. ročníku.

Reakce přišla okamžitě. Podle zpravodajky Českého rozhlasu diváci skandovali „Vypadni!“, směrem k pódiu letěl kelímek, atmosféra byla „velice vyhrocená“. Macinka reagoval slovy „Už jdu, ale nebojím se“ a obvinil návštěvníky, že si z festivalu dělají politickou akci. Ironie situace: právě on vstoupil do apolitického kulturního prostoru s politickým gestem.

Proč zrovna Strážnice tak rezonuje

Strážnický folklorní festival není demonstrace ani mítink. Je to akce s osmdesátiletou tradicí, na kterou lidé jezdí kvůli verbuňku, cimbálu a vínu, ne kvůli politice. Starosta Strážnice Risto Ljasovský to pro Seznam Zprávy shrnul jasně: ministr kultury bývá na festivalu standardně zván, ale vystoupení ministra zahraničí „druhý den“ označil za jinou kapitolu a fakticky za show jednoho muže.

Organizátor festivalu, Národní ústav lidové kultury, se distancoval od jakýchkoli politických proklamací. Veřejná podpora kultury podle něj není odměna za loajalitu a festival není prostorem pro agitaci. Právě tento rámec dává pískotu jinou váhu než třeba bučení na politickém shromáždění. Lidé nepřišli protestovat. Přišli slavit, a politik jim do toho vlezl.

Omluva, která přišla pozdě

Macinka po incidentu nejprve volil ironii. Na sociálních sítích psal, že jeho pískot byl „mnohem hysteričtější“ než ten Klempířův. O den později, na tiskové konferenci po jednání vlády 29. června, ale otočil. Omluvil se festivalu i městu a tvrdil, že nikoho nejel provokovat. Premiér Babiš k tomu řekl, že s koaliční spoluprací spokojen je, ale s vystupováním Motoristů spokojen není. Žádný personální krok neohlásil.

Kontrast mezi sobotní provokací a nedělní omluvou mluví sám za sebe. Macinka si podle vlastních slov „přijel pro pískot“. Dostal ho. A pak zjistil, že cena, kterou platí, dopadá i na festival a město, které s celou exhibicí neměly nic společného.

Mluví Grolich za miliony?

Formulace z titulku je záměrně ostrá, ale čísla ji nepřímo podpírají. Podle jarního průzkumu CVVM je s politickou situací v Česku spokojeno pouhých 14 % občanů, nespokojeno 55 %. Vládě důvěřuje 25 % lidí, nedůvěřuje jí 46 %. Strážnice samozřejmě není reprezentativní vzorek a pískot několika tisíc diváků nelze mechanicky přepočítat na volební preference. Ale jako symbol funguje silně, právě proto, že se neodehrál na náměstí mezi transparenty, ale uprostřed verbuňku, mezi lidmi, kteří přijeli kvůli něčemu úplně jinému.

Grolich nemusel říkat víc. Dvě věty stačily, protože pojmenovaly něco, co velká část veřejnosti cítí už měsíce. Jestli to Macinkovi reálně ublíží víc než reputačně, rozhodne premiér a koalice. Strážnice svůj verdikt vynesla v sobotu.