Pekarová Adamová zmizela z politiky. Co dělá teď, na to její kritici nemají odpověď

18. února 2025 Markéta Pekarová Adamová oznámila, že nebude obhajovat poslanecký mandát. Důvod byl osobní: lékaři její zdravotní potíže spojovali se stresem a doporučili zásadní změnu. 5. listopadu skončila v čele Sněmovny, o tři dny později předala vedení TOP 09 Matěji Ondřeji Havlovi. Jedna z nejpolarizovanějších postav české politiky posledních let přestala být každodenním terčem. A právě to je problém pro ty, kteří si na ní roky brousili zuby.

Z politického ringu do poradenské kanceláře

Když v září 2025 říkala, že by ráda šla do byznysu, znělo to jako fráze. Nebyla. Už v březnu 2026 ji British Chamber of Commerce představila na pražské akci jako člověka zaměřeného na rozvoj obchodu a mezinárodní růst v KPMG. Profil na Delphi Economic Forum ji uvádí jako strategickou poradkyni téže firmy se zaměřením na veřejné záležitosti a strategické poradenství.

Vedle korporátní role si drží mezinárodní kontakty, které budovala roky. V lednu 2026 převzala na Tchaj-wanu od prezidenta Laie vysoké státní vyznamenání za prohlubování česko-tchajwanských vztahů. V dubnu téhož roku vedla do tchajwanského výzkumného centra delegaci českých firem z dronového a obranného sektoru. To už není politika. Ale není to ani dovolená.

Kritici bez terče

Roky fungoval spolehlivý mechanismus: Pekarová Adamová řekla něco v plénu, na sociálních sítích se rozpoutala bouře, komentátoři rozebírali každé slovo. Po listopadu 2025 se ten proud zastavil. Bez každodenních výroků ze Sněmovny nemají kritici materiál, na kterém stavěli.

Zbývá jim její Instagram. Když v červnu 2026 sdílela fotky z cyklovýletu po Rakousku s manželem, část komentujících jí vyčítala „komfort za peníze daňových poplatníků“, přestože pracuje v soukromém sektoru. Jiní naopak psali, že vypadá klidněji a spokojeněji než kdykoli předtím. Obojí potvrzuje totéž: starý typ útoku na ni přestal fungovat, protože jeho předpoklad, aktivní politička s veřejnou agendou, už neplatí.

Mlčení, které není úplné

Říct, že úplně zmlkla, by nebylo přesné. V lednu 2026 komentovala pro Seznam Zprávy nástup vlády ANO, SPD a Motoristů. Přiznala, že když viděla přenos ze Sněmovny, „vůbec“ jí to nechybělo. V dubnu 2026, po porážce Viktora Orbána v maďarských volbách, napsala na X ostré vyjádření o „kolaboraci s kremelským režimem“ a dodala, že právě tohle je sen některých českých politiků. Polarizace se vrátila okamžitě, ale jen na chvíli, než zase ustoupila do ticha.

Rozdíl oproti dřívějšku je v režimu. Nevstupuje do každé domácí přestřelky. Vybírá si momenty, a právě ta selektivita je pro její odpůrce matoucí. Sama se na sněmu TOP 09 rozloučila projevem nazvaným „Neodcházím, ale loučím se“ a výslovně řekla, že nechce jít cestou Kalouska, Zemana nebo Klause, expředsedů, kteří stranu řídili i po odchodu z vedení. Zůstává řadovou členkou a sedí ve výkonné radě think-tanku TOPAZ. Nic víc, nic míň.

Dveře nejsou zavřené

Návrat nevylučuje. V listopadu 2025 řekla, že je možné, že se ještě vrátí, jen kvůli odchodu nechce comeback plánovat. Předseda TOP 09 Havel v květnu 2026 prohlásil, že doufá, že „ještě neřekla své poslední slovo“. Podmínkou by ale muselo být hlavně její zdravotní a osobní nastavení, sama zpětně popisuje odchod jako preventivní krok „za minutu dvanáct“ a v připravované knize otevřeně mluví i o tématu neplodnosti.

Pekarová Adamová vyměnila sněmovní mikrofon za konferenční sály KPMG a tchajwanská výzkumná centra. Její kritici si zvykli střílet na pohyblivý cíl, a ten se přestal hýbat tam, kde ho čekali.