Firma dostala pokutu 280 tisíc Kč za vodu z vlastní studny. Stejnou chybu dělají tisíce chalupářů

Příběh zní absurdně jen na první poslech. Hotel měl studny, měl vrty, měl roky fungující rozvody, a přesto se z legálního provozu stal přestupek. Stačilo jediné: nechat propadnout papír. Podle tiskové zprávy České inspekce životního prostředí povolení k odběru podzemní vody vypršelo v dubnu 2018, hotel ale dál čerpal. Za dobu bez platného povolení proteklo vrty téměř 16 tisíc kubíků vody. A to nebyl jediný problém; souběžně provozoval i vypouštění odpadních vod do blízkého potoka s povolením prošlým o dva a půl roku. Celková pokuta 280 tisíc korun tak stála na více pochybeních najednou. Jenže princip, na kterém inspekce sankci postavila, se netýká jen hotelů. Týká se každého, kdo má na pozemku studnu a spoléhá na to, že „když teče, je to v pořádku“.

Proč vlastní studna nestačí

Český vodní zákon odděluje dvě věci, které lidé běžně považují za jednu: vlastnictví studny a právo čerpat podzemní vodu. Studna je stavba, vodní dílo. Voda pod zemí ale není součástí pozemku ani jeho příslušenstvím. Není to „vaše“ voda jen proto, že teče pod vaší zahradou. K jejímu odběru potřebujete povolení vodoprávního úřadu, a to povolení má vždy omezenou platnost. Jakmile doba uplyne, povolení ze zákona zaniká. Bez nového rozhodnutí je každý další kubík nelegální.

Hotel Fontána přitom nezásoboval jen vlastní provoz. Z vrtaných studní tekla voda i do 36 přilehlých rekreačních chalup. Jeden prošlý papír tak zasáhl desítky objektů.

Kolik to může stát vás

Sankční logika vodního zákona rozlišuje dva režimy. Pro fyzickou osobu, tedy běžného chalupáře nebo majitele rodinného domu, se pokuta za nedovolený odběr podzemní vody počítá sazbou 70 Kč za kubík, s možností snížení nejníže na 15 Kč za kubík. Strop je 500 tisíc korun. Pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu je strop desetkrát vyšší: 10 milionů korun.

Mezi majitelem chalupy a majitelem rodinného domu přitom není z hlediska zákona podstatný rozdíl, pokud oba vystupují jako fyzické osoby a vodu berou pro vlastní potřebu. Rozhodující je typ uživatele a účel, ne to, jestli jde o trvalé bydlení, nebo víkendovou rekreaci.

Hotelu Fontána inspekce sazbu snížila na zákonné minimum 15 Kč za kubík. I tak se při 16 tisících kubících dostala jen za odběr na 240 tisíc korun. Zbytek dorovnalo vypouštění odpadních vod.

Nejslabší místo: koupě staršího domu se studnou

Nejsnazší cesta k problému vede přes realitní trh. Koupíte chalupu, na dvoře stojí studna, z kohoutku teče voda, a vy automaticky předpokládáte, že dokumenty jsou v pořádku. Jenže předchozí majitel mohl povolení ztratit, zapomenout na jeho platnost, nebo ho nikdy nepřevést.

Zákon sice říká, že při prodeji nemovitosti přecházejí práva a povinnosti z povolení na nového vlastníka, ale jen pokud bylo povolení vydáno pro účel spojený s vlastnictvím pozemku nebo stavby a nemovitost dál slouží stejnému účelu. A je tu ještě jeden háček: nový vlastník musí převod oznámit vodoprávnímu úřadu do dvou měsíců. Kolik kupujících o této povinnosti vůbec ví?

Zvláštní režim mají historické studny vybudované před 1. lednem 1955. Pokud sloužily k individuálnímu zásobování domácnosti pitnou vodou, ministerstvo zemědělství je podle svého výkladu považuje za povolené i po roce 2008. Ale pozor: ne každá stará studna do této výjimky spadá. U studní určených k jinému účelu nebo u těch, kde nebyl nikdy vydán žádný vodoprávní akt, je situace složitější.

Jak si ověřit, že jste v pořádku

Žádný automatický systém vás na blížící se konec platnosti povolení neupozorní. Kontrola je čistě na vás. Praktický postup:

• Najděte své rozhodnutí. Hledáte dokument vodoprávního úřadu, ve kterém je uvedena doba platnosti a účel odběru.
• Ověřte údaje v registru. Ministerstvo zemědělství provozuje veřejně přístupný Centrální registr vodoprávní evidence, kde lze dohledat evidované údaje o povoleních.
• Kontaktujte vodoprávní úřad. Příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v Praze příslušná městská část. Ve spisu by měla být historie vašeho povolení, i když se vám doma dokumenty nedochovaly.
• Zkontrolujte účel. Pokud povolení zní na zásobování domácnosti, ale vy vodu používáte k podnikání, nesedí účel, a to je samostatný problém.
• Řešte včas. Žádost o prodloužení nebo nové povolení vyžaduje přílohy: vyjádření hydrogeologa, doklady k vodnímu dílu, případně rozbory vody. Správní poplatek za stavební povolení ke studni činí 300 korun, ale skutečné náklady tvoří hlavně odborné posudky a projektová dokumentace.

Kontroly nejsou sci-fi

Vodoprávní úřady mají ze zákona povinnost kontrolovat dodržování vodního zákona i vlastních rozhodnutí. Představa plošných razií na chalupářské studny je sice přehnaná, ale kontrola může přijít, třeba na podnět souseda, při stavebním řízení v okolí, nebo při řešení kvality vody v lokalitě. A jak ukazuje případ od Lipna, inspekce umí pracovat s evidencí a spočítat každý kubík.

Papír s datem platnosti je jediná věc, která dělí legální studnu od přestupku. Hotel Fontána měl vrty, rozvody i desítky let praxe. Chyběl mu jeden platný dokument, a stálo ho to 280 tisíc korun.