Bylo mu devět, když dobyl Ameriku. V 64 letech zemřel Foster Sylvers, hvězda rodinné kapely The Sylvers

Zprávu o jeho smrti potvrdil na přelomu května a června 2026 bratr Leon Sylvers III pro TMZ. Podle něj Foster podlehl rakovině slinivky ve čtvrtém stadiu. Část dalších nekrologů přitom uvádí metastatický karcinom prostaty, bez veřejného lékařského dokumentu však nelze rozpor jednoznačně rozhodnout. Jisté je, že odešel muž, jehož kariéra měla oblouk, jaký si málokdo dokáže představit: od dětského hitu přes diskotékovou jedničku až po tiché roky, které poznamenalo odsouzení za sexuální delikt.

Jedenáctiletý kluk na vrcholu žebříčku

Příběh Fostera Sylverse začíná datem 25. února 1962 v Memphisu. Když v květnu 1973 vyšel jeho sólový singl „Misdemeanor“, bylo mu jedenáct, nikoli devět, jak se traduje v řadě nekrologů. Billboardové žebříčky to potvrzují tvrdě: debut skladby je datován na 2. června 1973, vrchol na 22. příčce amerického popového žebříčku a 7. místě v R&B. Pro jedenáctiletého kluka mimořádný výkon. Pro devítiletého by to byl zázrak, jenže data narození a vydání singlu takový výklad nepodporují.

Co následovalo, bylo rychlé a intenzivní. Televizní vystoupení v American Bandstand a Soul Train, status teenagerského idolu, obálky teenagerských časopisů. Foster Sylvers se stal tváří, kterou Amerika znala jménem. Jenže jeho sólový moment byl krátký. Největší komerční kapitola teprve čekala, a přišla v rodinném balení.

Rodinná kapela, která stála ve stínu Jacksonů

The Sylvers nebyli žádná garážová záležitost. V různých fázích v kapele vystupovalo devět z deseti sourozenců Sylversových. Začínali jako Little Angels, přejmenovali se a v polovině sedmdesátých let přišel výbuch: „Boogie Fever“ vystoupalo v roce 1976 na absolutní vrchol Billboard Hot 100 i R&B žebříčku. Následující „Hot Line“ dosáhlo páté příčky v popu a třetí v R&B. Celkem si skupina připsala osm vstupů do Hot 100, z toho dva v první desítce.

Srovnání s Jackson 5, které se nabízelo už tehdy, ukazuje rozdíl v kalibru:

The Sylvers byli silná druhá vlna rodinného pop-soulu, ne jeho koruna. Přesto měli něco, co Jacksonovi neměli, Fostera, který do skupiny vstoupil už jako hotová sólová hvězda. Chartově byl úspěšnější uvnitř kolektivu, identitu si ale vybudoval sám, dřív než kdokoli z jeho sourozenců dosáhl srovnatelné pozice.

Osmdesátá léta a pád

Po vrcholu 1975–1977 začala křivka klesat. Apple Music ve skupinové biografii shrnuje, že ve středních osmdesátých letech už The Sylvers „nedokázali znovu zachytit jiskru“. Foster se věnoval studiové a producentské práci, spolupracoval mimo rodinnou kapelu, ale masová pozornost byla pryč.

A pak přišel rok 1994. Záznam v kalifornském státním registru sexuálních delikventů uvádí odsouzení Fostera Emersona Sylverse za skutek klasifikovaný podle § 288a(f) kalifornského trestního zákoníku. Propuštěn byl v roce 1995. Tento právní případ jeho veřejný obraz zásadně poškodil a prakticky uzavřel jakoukoli cestu k návratu na výsluní.

Rozloučení, které mluví hudbou

Sestra Erin Sylversová zveřejnila na Instagramu pietní rozloučení. Veřejně dostupné reakce rodiny i fanoušků se soustředily na ztrátu, víru a hudební odkaz. Reflexe odsouzení v nich zatím chybí, a je otázka, jestli někdy přijde.

Fosterova hudba přitom žije dál. Na Apple Music má vlastní profil se skladbou „Misdemeanor“, katalog The Sylvers pokrývá alba od debutu z roku 1972 po Concept z roku 1981. „Boogie Fever“ zůstává mezi nejposlouchanějšími skladbami skupiny. Algoritmus streamovací služby nezná kontext, nezná registry, nezná hospicovou postel. Zná jen to, že někdo dal play.

Foster Sylvers prorazil jako dítě, vyrostl uvnitř rodinné kapely a zbytek života strávil ve stínu obojího. Zemřel v 64 letech, dost starý na to, aby jeho největší hit byl starší než většina jeho posluchačů.