Zemřela Věra Nerušilová. Češi si ji pamatují jako Kočku ze Záběhlic i z Ordinace v růžové zahradě

Zprávu o úmrtí potvrdili ve středu 28. května moderátoři Filip Rajmont a Sandra Nováková, kteří informaci dostali přímo od rodiny. Věra Nerušilová byla jejich dlouholetým hostem v pořadu Barování a oba ji označili za člověka, jehož přítomnost proměnila každé natáčení. Příčinu smrti rodina nezveřejnila. Odešla umělkyně, jejíž hlas si generace diváků spojují s jedinou písní, a přitom za sebou nechala kariéru dlouhou přes sedm desetiletí, od státního folklorního souboru přes filmové ateliéry až po malé divadelní scény, kde hrála ještě v devadesáti.

Kočka ze Záběhlic: píseň, která se stala jménem

Označení „Kočka ze Záběhlic“ nevzniklo jako televizní postava. Je to název šansonu, který Nerušilová nazpívala pro kriminální film Smrt černého krále z roku 1971. Píseň zapadla do poetiky staropražského podsvětí tak přesně, že si tvůrci cyklu Hříšní lidé města pražského všimli její interpretky a vtáhli ji do svého okruhu. Z jednorázového filmového čísla se stala celoživotní značka, Nerušilová ji hrála na koncertech, v televizi, v rozhlase. Hluboký kontralt a staropražská stylizace vytvořily personu, kterou publikum přijalo jako autentickou postavu, ne jako herecký výkon.

Podle Filmového přehledu je v titulcích Smrti černého krále uvedena jednoduše: „zpívá Věra Nerušilová.“ Stačilo to.

Sedm dekád na jevišti i před kamerou

Profesní dráha Nerušilové začala v roce 1954 v Československém státním souboru písní a tanců. Následovalo Inkognito kvartet, angažmá v Divadle Paravan a od roku 1973 sólová kariéra, během níž spolupracovala s Jaroslavem Čejkou i se Spirituál kvintetem. Její filmografie zahrnuje tituly rozprostřené přes půlstoletí:

• Kdyby tisíc klarinetů (1964)
• Smrt černého krále (1971)
• Hříšní lidé města pražského (70. léta)
• Vlak dětství a naděje (1985)
• Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993)
• Hezké chvilky bez záruky (2006)
• Kouzelník Žito (2018)

Objevila se i v seriálu Ordinace v růžové zahradě, byť nešlo o velkou ani dlouhodobou roli, spíš o epizodní hostování, jaké v pozdějších letech přijímala na různých scénách. V Divadle ABC ztvárnila Olgu Tarnovskou v komedii Pan Kaplan má třídu rád. Městská divadla pražská po jejím úmrtí upřesnila, že v ABC hostovala, nebyla stálou členkou souboru.

Aktivní do posledních měsíců

Co na nekrologu Věry Nerušilové překvapí, je absence obvyklého epilogu o tichém odchodu do ústraní. Nic takového se nekonalo. Ještě 26. dubna 2025 byla hostem pořadu Tobogan na Českém rozhlase Dvojka. Na jejím oficiálním webu byly ještě na jaře 2026 vypsané termíny v Malostranské besedě, Divadle ABC i jinde. V roce 2022 s ní Paměť národa pořídila rozsáhlé nahrávky, v sedmaosmdesáti letech vyprávěla o svém životě s energií, která nahrávkám dává váhu daleko přesahující archivní povinnost.

Karel Vágner, který ji znal z hudební branže, po jejím úmrtí vzpomínal na humor, noblesu a hlas, jaký podle něj neměl v české populární hudbě obdobu.

Odchod ve stínu druhé zprávy

Náhoda chtěla, že ve stejný den, kdy média informovala o smrti Nerušilové, přišla i zpráva o úmrtí Jana Hraběty z Divadla Járy Cimrmana. Dvě ztráty českého kulturního světa za čtyřiadvacet hodin, bez jakékoli vzájemné souvislosti, jen souběh, který ve zpravodajském proudu obě zprávy trochu zastínil.

Informace o posledním rozloučení s Věrou Nerušilovou zatím nebyly zveřejněny. Zůstává hlas, ten hluboký, trochu zastřený kontralt, který z jedné kriminální písničky dokázal vybudovat personu na celý život.