Majitel mělnického zámku Jiří Lobkowicz reagoval na Zemanovu kampaň proti sudetoněmeckému sjezdu v Brně slovy, jaká se v české veřejné debatě běžně nepoužívají.
18. května 2026 vyšel na Parlamentních listech rozhovor s Milošem Zemanem, v němž bývalý prezident vyzval ke zrušení historicky prvního sudetoněmeckého sjezdu na české půdě a účastníky jeho příprav označil za „české kolaboranty“. O šest dní později se na síti X objevil příspěvek Jiřího Jana Lobkowicze, podnikatele, vinaře a dědice jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů. Lobkowicz v něm Zemana popsal jako „xenofobní svinstvo“, „smutnou karikaturu vlastenectví“ a „relikt“, který „zamořuje veřejný prostor“. A vyzval ho, ať „dopije zbytek života a nechá Česko na pokoji“. Tři slova z toho textu (opilý, zahořklý, irelevantní) shrnují tón celé přestřelky. Pod ní ale leží něco podstatnějšího než osobní urážka.
Zemanův rozhovor jako roznětka
Zeman v rozhovoru pro Parlamentní listy neimprovizoval. Požadoval zrušení sjezdu, mluvil o kolaboraci a podle sekundárních citací téhož rozhovoru přirovnal pozvání sudetských Němců do Brna ke „druhému zvacímu dopisu“, tedy k aktu, který v české kolektivní paměti znamená národní zradu z roku 1968. Přesnou formulaci se v otevřeně dostupném přepisu nepodařilo ověřit slovo od slova, ale rámec je jednoznačný: Zeman převedl celou debatu o smíření do jazyka zrady a ohrožení.
Nebyl v tom sám. Poslanecká sněmovna už 14. května přijala usnesení, jímž vyzvala organizátory, aby od sjezdu upustili. Hlasovalo pro něj 73 ze 77 přítomných, opozice ale jednání bojkotovala, takže obraz „jednotného postoje celé sněmovny“ je přinejmenším zkreslený. Premiér Babiš volil opatrnější slovník: sjezd označil za věc, která „není šťastná záležitost“, a oznámil, že se z vlády nikdo nezúčastní.
Zeman šel dál než kdokoli z aktivních politiků. A právě to Lobkowicze přimělo reagovat.
Kdo je muž, který Zemanovi vyká přes sociální sítě
Jiří Jan Lobkowicz se narodil v exilu, vyrostl ve Švýcarsku a do Česka se vrátil po roce 1990, kdy rodina získala zpět mělnický zámek a vinařství v restitucích. Působil jako poradce ministrů, obnovoval rodový majetek a postupně se stal jednou z viditelných tváří české aristokratické restituce. Veřejně vystupuje zřídka. O to víc zaujalo, když na X napsal text, jehož dikce připomíná spíš pamflet než komentář.
Lobkowicz Zemanovi vytkl „xenofobní a protiněmecký slovník“, útok na lidskou důstojnost a pokračování „nenávisti z roku 1945″. Zmínil „opileckou putnu“ na Hradě. A uzavřel tím, že Zeman je „politicky mrtvý“ a nemá legitimní autoritu určovat dnešní veřejnou debatu.
Rodina Lobkowiczů prošla za války nucenou správou majetku, po roce 1948 exilem. Zda právě tato zkušenost stojí za osobní intenzitou reakce, Lobkowicz sám neříká. Jeho text ale rámuje spor výhradně jako odpor k xenofobii a kolektivní vině, nikoli jako obhajobu konkrétní organizace nebo politické strany.
Sjezd, který nikdo nezastavil
Zatímco se česká politická scéna přetahovala o symboliku, sjezd v Brně proběhl podle plánu. Organizátoři z iniciativy Meeting Brno pozvali Sudetoněmecký krajanský spolek na základě apelu osobností kolem Milana Uhdeho; šlo o vědomé gesto smíření, zasazené do brněnských připomínkových akcí. Brněnské zastupitelstvo sjezd ani nepodpořilo, ani nezakázalo. Zůstalo neutrální.
Hlavní program na výstavišti měl plnou kapacitu tří tisíc registrovaných účastníků. V ulicích se sešly tisícové protesty. Bavorský premiér Markus Söder přijel osobně a téhož dne, 24. května, ho na Pražském hradě přijal prezident Pavel. Tisková zpráva Hradu zdůraznila „vzájemný respekt a pohled do budoucna“. Žádná zmínka o kolaborantech, žádný zvací dopis.
Zemanovo vystoupení tedy fungovalo jako zesilovač polarizace. Mobilizovalo protesty, dominovalo debatě, ale sjezd nezastavilo. Přesně to má Lobkowicz na mysli slovem „irelevantní“, ne absenci mediálního vlivu, ale ztrátu institucionální váhy.
Válka o paměť v jedné větě
Zemanův postoj k sudetským Němcům není nový. Česká televize připomněla jeho výroky z roku 1997, kdy odmítl i morální omluvu za odsun, i vyjádření z roku 2002 k Benešovým dekretům. Květen 2026 je ostřejší v jazyce, ale obsahově navazuje na třicetiletou linii. Lobkowiczova reakce je nová jen formou: aristokrat, který se normálně drží stranou, najednou píše o „opilecké putně“ a „xenofobním svinstvu“.
Podle nás je právě tato disproporce to nejzajímavější. Sněmovna pracuje s jazykem „historických souvislostí“ a „poválečného uspořádání“. Babiš mluví o „nešťastné záležitosti“. A pak přijde Lobkowicz a jde po Zemanově osobě, životním stylu, psychologickém profilu. Je to rétorika spíš aktivistická než politická, a právě proto prorazila mediální šum.
Samostatnou Zemanovu odpověď na Lobkowiczův příspěvek se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Bývalý prezident ale dál vystupoval proti sjezdu, včetně demonstrace v Brně. Mlčení vůči Lobkowiczovi může znamenat cokoli, od pohrdání po absenci strategie. Jisté je, že sjezd skončil, pavilony se vyprázdnily a česko-německý spor o paměť roku 1945 zůstává přesně tam, kde byl. Jen teď má jednu novou, nečekaně osobní větu.
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 8163
