400 kilo. V Česku zemřela pravděpodobně nejtěžší žena, z bytu ji vynášela desítka lidí

Mluvčí děčínské policie Eliška Kubíčková potvrdila, že na místě nebylo zjištěno cizí zavinění. Hasiči byli přivoláni k technické pomoci při manipulaci s tělem; podle mluvčí hasičů Lucie Vyškrabkové zasahovaly dvě profesionální a tři dobrovolné jednotky. Formulace „asi 400 kilogramů“ pochází z policejního hlášení, které sloužilo k odhadu potřebné technické pomoci. Přesná navážená hmotnost zveřejněna nebyla. Přesto už samotný rozsah zásahu ukazuje, že šlo o událost, na kterou český systém naráží na své limity.

Proč „pravděpodobně“ nejtěžší

Česko nemá veřejný registr nejtěžších osob. Ústav zdravotnických informací a statistiky sleduje hmotnost populace přes výběrová šetření EHIS a EHES, anonymně, vzorkově, pro účely populační epidemiologie. Žádný úřad nevede žebříček extrémních jednotlivců.

Nejbližší srovnání nabízí jihomoravská záchranka, která ve svých materiálech zmiňuje dosavadního „rekordního“ pacienta o hmotnosti přibližně 350 kilogramů. Rumburský případ by tuto hranici překračoval o desítky kilo. Mezinárodně drží Guinnessův rekord Američanka Rosalie Bradfordová, která v lednu 1987 dosáhla 544 kilogramů; odhadovaných 400 kg z Rumburku odpovídá zhruba třem čtvrtinám této hodnoty.

Slovo „pravděpodobně“ je tedy na místě ze dvou důvodů: přesné navážení nebylo zveřejněno a neexistuje databáze, proti které by se dalo číslo ověřit. I tak je rozsah zásahu v českém kontextu bezprecedentní.

Co takový zásah obnáší

Když záchranáři vyjíždějí k pacientovi s hmotností nad 200 kilogramů, běžný postup přestává stačit. Standardní nosítka ve sanitce mají nosnost do 300 kg. Jihomoravská záchranka, která patří mezi lépe vybavené v zemi, otevřeně popisuje, že u pacienta kolem 350 kg už musela improvizovat. Při 400 kilogramech se improvizace stává pravidlem.

V praxi to znamená:

• Přivolání hasičů – nejen kvůli síle, ale kvůli technickému vybavení, stísněným prostorům a schodištím, kde hrozí úraz zasahujících.
• Speciální nosítka nebo vana s popruhy – pokud jsou vůbec k dispozici; ne každý kraj jimi disponuje.
• Zásah trvající hodiny – manipulace s tělem v bytové zástavbě vyžaduje plánování trasy, zajištění dveří, někdy i stavební úpravy.

Jihomoravská záchranka provozuje bariatrický vůz a dvě sanitky uzpůsobené pro nadměrné pacienty. Ústecký kraj, pod který Rumburk spadá, ve výroční zprávě za rok 2020 plánoval pořízení osmi bariatricky upravených ambulancí. Zda jsou dnes skutečně v provozu, se z veřejných zdrojů nepodařilo potvrdit. A problém nekončí transportem: ne všechny nemocnice mají lůžka, CT přístroje, rentgeny nebo operační stoly s dostatečnou nosností.

Systém, který zachytí statistiku, ale ne člověka

Stát ví, že Česko má problém s obezitou. Populační data existují, šetření se opakují. Jenže mezi anonymním procentem obézních v grafu a konkrétním člověkem, který v bytě váží 400 kilo, leží propast.

Světová zdravotnická organizace definuje obezitu jako chronické relabující onemocnění, které vzniká souhrou genetiky, neurobiologie, stravovacích návyků a prostředí. Nejde o selhání vůle. Národní zdravotnický informační portál řadí morbidní obezitu mezi závažná onemocnění vyžadující kombinaci dietoterapie, psychoterapie, pohybové léčby, farmakoterapie a případně chirurgie.

V Česku přitom existuje síť specializovaných pracovišť; Česká obezitologická společnost eviduje obezitologické ambulance i komplexní centra při fakultních nemocnicích. Pro lidi se sníženou soběstačností funguje příspěvek na péči, terénní služby, osobní asistence. Nástroje jsou. Otázka je, jestli se propojí včas, dřív než se z chronického onemocnění stane krizový zásah pěti hasičských jednotek.

Co o rumburském případu nevíme

O zesnulé ženě toho veřejně víme minimum. Není známa diagnóza, životní okolnosti ani to, zda využívala zdravotní nebo sociální služby. Jediné vodítko nabízí muž, který ji podle serveru TN.cz znal a potvrdil odhadovanou hmotnost. Z toho nelze vyvozovat, zda žila izolovaně, s rodinou, nebo v péči někoho dalšího.

iZdroj fotografie: Foto: Creative Commons / CC0 1.0 / David Monje

Tato neznalost není jen mediální díra. Je to obraz toho, jak málo je veřejně vidět člověk, jehož stav ho pravděpodobně roky držel uvnitř čtyř stěn. Zdravotní dokumentace zůstává důvěrná, sociální spis rovněž. Zbývá policejní hlášení a pět hasičských jednotek v nedělním odpoledni.

Rumburský případ nemusí být český rekord; možná někde v systému existuje člověk s vyšší hmotností, o kterém se nikdy nepsalo. Jisté je něco jiného: když se o extrémní obezitě dozvíme až ze zprávy o úmrtí, přišla pomoc pozdě.