Češi vyráží ve velkém do lesa, právě začala sezóna zeleného zlata

Světle zelené špičky na koncích smrkových a borových větví vypadají nenápadně, jenže právě teď, v druhé polovině května, prožívají svůj krátký moment slávy. Říká se jim „zelené zlato“, ne proto, že by rostly na vzácných stromech, ale proto, že okno pro jejich sběr trvá jen několik týdnů v roce. Pak výhonky ztmavnou, ztvrdnou a ztratí to, co z nich dělá surovinu pro sirupy, čaje a inhalace: jemnou šťavnatost a vysoký obsah vitaminu C a éterických olejů. Zájem o ně roste po celé střední Evropě. V Polsku se téma dostalo do hlavních zpráv už 16. 5., kdy Polsat News psal o „zielone złoto“ a sběračích, kteří zaplavili lesy. V Česku tradice existuje taky, jen je tišší a spíš bylinkářská než mediální.

Smrk, nebo borovice? Každý se hodí na něco jiného

Kdo řekne „výhonky z lesa“, myslí v Česku nejčastěji smrk. Logicky, smrk ztepilý je tu nejrozšířenější jehličnan, dominuje v horách i podhůří od Krkonoš po Beskydy. Jeho mladé výhonky poznáte snadno: jsou světle zelené, měkké a při rozmáčknutí voní pryskyřicí. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně je doporučuje především na sirup proti kašli, čaj a tinkturu.

Borovice lesní hraje prim spíš v nížinách a na pískovcích, typicky na Českolipsku nebo v Českém ráji. Její výhonky jsou delší, protáhlejší a bohatší na silice. Polští lesníci je tradičně spojují s inhalacemi při potížích horních cest dýchacích a se sirupy zalévanými medem.

Praktický rozdíl pro sběrače:

• Smrkové výhonky – kratší, šťavnatější, ideální na cukrový sirup a čaj.
• Borové výhonky – delší, aromatičtější, vhodné na medový sirup a inhalace.
• Obojí – sbírat jen boční přírůstky, nikdy ne vrcholový výhon, který určuje růst stromu.

Jak sbírat, aby les nepřišel zkrátka

Tady je jádro celé věci. Nadšení ze sběru snadno přeroste v poškozování stromů, zvlášť když se člověk zaměří na jeden hezký smrček a otrhá ho do hola. Pravidlo, které opakují čeští i polští lesníci, je prosté: z jedné větve jen několik výhonků a sběr rozložit mezi víc stromů. Vrcholový výhon, ten nejvyšší, který strom potřebuje k růstu do výšky, se nebere nikdy.

Právní rámec v Česku vychází z lesního zákona. Ten dovoluje vstup do lesa a sběr lesních plodů pro vlastní potřebu, ale výslovně zakazuje stromy poškozovat. V přírodních rezervacích a národních přírodních rezervacích je sběr rostlin obecně zakázán. A ještě jeden filtr, na který se zapomíná: výhonky sbírejte co nejdál od silnic a průmyslových areálů. Borovice dokáže akumulovat těžké kovy a polycyklické aromatické uhlovodíky z ovzduší, sirup z takových výhonků by byl spíš toxická loterie než domácí lék.

Domácí sirup za šest týdnů

Recept je překvapivě jednoduchý a v českém prostředí ověřený generacemi:

1. Čerstvé výhonky vrstvěte do sklenice střídavě s cukrem.
2. Mírně stlačte, navrch přidejte vrstvu cukru.
3. Víčko nedotahujte, směs potřebuje dýchat.
4. Nechte stát asi šest týdnů na teplém místě.
5. Přeceďte a uchovejte v chladu.

Polská varianta s medem je rychlejší: výhonky do půlky sklenice, zalít medem, nechat dva až pět týdnů na slunci, přecedit. Výsledek je tmavší a hustší.

Co sirup opravdu umí, a co ne

Tradiční využití výhonkových sirupů při kašli, rýmě a zánětech hrtanu má v české i polské lidové medicíně dlouhou historii. Odborná práce Renaty Nurzyńské-Wierdak potvrzuje biologickou aktivitu silic z čeledi borovicovitých. Jenže „biologická aktivita“ a „klinicky prokázaný lék“ jsou dvě různé věci. Evropská léková agentura rozlišuje režim tradičního použití, kde stačí bezpečnost a věrohodný mechanismus účinku, od režimu s plně doloženou účinností. Domácí smrkový sirup spadá do té první kategorie. Podle nás to neznamená, že nefunguje, znamená to, že ho nemá smysl prodávat jako náhradu lékaře.

Květnové okno se krátí. Kdo chce letos zelené zlato, má ještě pár dní na to vyrazit do lesa s nůžkami a sklenicí. Nejcennější ale není samotný sirup, je to vědomí, že strom, ze kterého jste brali, poroste dál.