Macinka v ČT obhajoval slovo méněcenný. Řezníček mu připomněl, kdo ho používal naposledy

3. května 2026, studio Partie Terezie Tománkové. Petr Macinka, předseda Motoristů sobě a šéf české diplomacie, řekne do kamery větu, která se bude řešit celý následující týden: „Rozčilují se lidi, které já považuji za méněcenné.“ Opozice reaguje okamžitě, premiér Babiš mluví o „nešťastných slovech“. Jenže o týden později, 10. května v Nedělní debatě České televize, Macinka výrok nejen nestáhne, on ho obhajuje. A moderátor Martin Řezníček mu připomene, v jakém historickém kontextu se slovo „méněcenný“ naposledy masově používalo.

Co přesně zaznělo v České televizi

Klíčová pasáž debaty se točila kolem jediného slova. Řezníček otevřel Macinkův dřívější výrok z Partie a zeptal se, zda si za ním stojí. Macinka odpověděl bez zaváhání: „Já myslím, že je to poměrně milý a neagresivní termín. Já ho používám normálně.“ A pokračoval: „Když je něco méněcenného, tak mi to slovo prostě nepřipadá nějak agresivní.“

Řezníček reagoval připomínkou, že slovo „méněcenný“ se často objevovalo v nacistickém slovníku. Macinka historický kontext nepopřel úplně, ale obešel ho jazykovým rozlišením: „Já se pamatuji ze školy, že nacisté používali slovo Untermensch a tak dál. Já jsem nic takového nepoužil.“ Použití výrazu „méněcenný“ pak podle svých slov nepovažuje za „zločin proti lidskosti“ a odmítl se za něj omlouvat.

Historická námitka, která nestojí na dojmu

Řezníčkova připomínka nebyla publicistickou nadsázkou. Nacistická propaganda systematicky pracovala s kategoriemi podřadnosti celých skupin obyvatel. Brožura „Der Untermensch“, kterou vydal Hlavní úřad SS v roce 1942, měla podle didaktických materiálů Deutsches Historisches Museum sovětské obyvatelstvo „herabsetzen und als minderwertig diffamieren“ — tedy snížit a difamovat jako méněcenné. Holocaust Encyclopedia amerického Muzea holocaustu shrnuje nacistickou ideologii vůči Slovanům jako koncept „zbytečných podlidí“.

Macinkova obrana stojí na tom, že české „méněcenný“ je něco jiného než nacistické „Untermensch“. Jenže sám v debatě prokázal, že o historické konotaci ví, výslovně ji zmínil. Nejde tedy o nevědomost. Jde o vědomé rozhodnutí slovo dál používat a trvat na tom, že jeho význam je nevinný.

Premiér brzdí slovně, personálně ne

Andrej Babiš Macinkův styl komunikace kritizoval veřejně už v lednu 2026, kdy jeho slova označil za „nešťastná“ s dovětkem „není to můj styl“. Po květnovém výroku z Partie vzkázal, že Motoristé „nepochopili, že jsou ve vládních funkcích“. Místopředseda vlády Karel Havlíček 4. května odmítl výrok veřejně komentovat s tím, že se věci řeší interně. O šest dní později v České televizi připustil, že mu některé výroky vadí, ale politici si je podle něj vyříkávají mimo kamery.

Z veřejně dohledaných zdrojů ale není patrné, že by premiér chystal cokoli víc než slovní korekci. Podle ústavy prezident člena vlády odvolá, pokud to navrhne předseda vlády. Bez Babišova návrhu odvolání nehrozí. A Babiš si zjevně drží dvojí režim: navenek odstup od toxického slovníku, dovnitř koalice snahu neeskalovat spor do personálního střetu.

Proč je to u ministra zahraničí jiné

Macinka není řadový poslanec ani stranický provokatér na sociálních sítích. Od 15. prosince 2025 je ministrem zahraničních věcí. V únoru 2026 vystoupil v Radě bezpečnosti OSN, v lednu se poprvé zúčastnil jednání Rady EU pro zahraniční věci. Reprezentuje Českou republiku na fórech, kde se slova váží.

Hrad už v únoru varoval, že premiér má tlumit rozpory s ministry tak, aby „nevyvolávaly situace, které ohrožují české zájmy nebo oslabují pozici České republiky v zahraničí“. Slovník s nacistickou rezonancí u šéfa diplomacie zvyšuje reputační náklad výrazně víc, než kdyby totéž řekl kdokoli jiný ve vládě.

Strategie, ne přeřeknutí

Sám Macinka v debatě nabídl vysvětlení, proč mluví tak, jak mluví: „Jsem takový, jaký jsem.“ Označil se za „autentického člověka“ a odmítl se „polepšit“. V České televizi přidal argument, že díky jeho stylu v politice „není nuda a šeď“. To není jazyk člověka, který se přeřekl a hledá cestu zpět. To je jazyk člověka, který provokaci pěstuje jako politický brand.

Otázka proto nestojí tak, zda Macinka rozumí historickému kontextu slova „méněcenný“, sám ukázal, že ano. Stojí tak, zda premiér Babiš bude u koaličního partnera tolerovat styl permanentní provokace i ve chvíli, kdy ho musí veřejně korigovat. Zatím odpověď zní: slovně ne, personálně ano.