Fiala si rýpnul do Schillerové, padla slova o jejím kostýmu hranolky

Petr Fiala už není ani premiér, ani předseda ODS. Na svém profilu na síti X má v biu stručné „Předseda vlády 2021–2025″ a v rozhovorech se popisuje jako řadový poslanec, který je teď „svobodnější“. Právě tahle svoboda ho zjevně přivedla k tomu, aby začátkem května 2026 veřejně okomentoval komunikační styl Aleny Schillerové, konkrétně její prosincové video v kostýmu hranolky. Jenže místo čistého odsudku udělal něco zajímavějšího: připustil, že jí to funguje, protože na ni tahle poloha sedí a působí autenticky.

Co vlastně byly ty hranolky

2. prosince 2024 Schillerová zveřejnila na TikToku skeč, v němž sehrála dvojroli: sebe jako političku a „brigádnici hranolku“. Kostým nebyl samoúčelný, video mířilo na změny kolem dohodářů a brigád, útočilo na ministry Stanjuru a Jurečku a používalo záměrně přepálenou formu jako virální nosič kritiky vlády. Média to převzala okamžitě, iDNES video popsala jako příklad nového typu politické komunikace a politolog Jan Kubáček komentoval, proč to marketingově funguje.

Sama Schillerová později video hájila. V rozhovoru pro Blesk v polovině prosince 2024 mluvila o „záměrně bizarní formě“, která měla přitáhnout pozornost k obsahu. Řešila se otázka, jestli ji to pohřbí, nebo naopak posílí. Nepohřbilo.

Fiala a jeho nová poloha na sítích

Po odchodu z čela vlády i strany Fiala výrazně zesílil aktivitu na sociálních sítích. V rozhovoru pro Novinky z 24. dubna 2026 sám řekl, že se cítí uvolněnější a že se to projevuje na jeho vystupování online. Koncem dubna v Blesku znovu potvrdil, že chce zůstat viditelný a vyvolávat pozornost.

Rýpnutí do Schillerové tak není náhodný výstřel. Zapadá do promyšlené postpremiérské komunikace, ve které si Fiala buduje ostřejší, méně formální značku, ale stále jinou než tu, kterou razí ANO. Snaží se udělat dvě věci najednou: udržet odstup od „estrádního“ stylu a zároveň nepůsobit slepě vůči tomu, co na sítích reálně funguje.

Zaječí ouška versus hranolka

Zajímavé je, že ani Fiala sám není čistě „věcný“ komunikátor. Už v září 2024 v živé debatě Partie Terezie Tománkové použil gesto „zaječích oušek“, ironický vizuální komentář, který se okamžitě stal tématem. Rozdíl oproti Schillerové je v míře stylizace a produkce. Fialova ouška byla jednorázové improvizované gesto v televizním studiu. Schillerové hranolky byly plně připravený skeč s kostýmem, dvojrolí a jasným cílem vyvolat virální reakci.

Společné mají jedno: oba používají vizuální zkratku místo čistě věcného sdělení. Oba pracují s tím, že obraz se šíří rychleji než argument.

TikTok v české politice: dosah versus hlasy

Seznam Zprávy už v březnu 2024 psaly o tom, že na TikToku je přes milion budoucích českých voličů a že politici tam jdou navzdory bezpečnostním výhradám. NÚKIB přitom už 8. března 2023 označil TikTok za bezpečnostní hrozbu a zájmovým osobám, tedy i vrcholným politikům, aplikaci nedoporučil.

A pak je tu klíčová otázka: převádí se virální zásah na hlasy? Politoložka Anna Shavit v prosincovém podcastu Seznam Zpráv upozornila, že vysoký dosah na TikToku automaticky neznamená lepší volební výsledek. Hranolky přinesly Schillerové obří mediální přítomnost. Jestli jí přinesly i voliče, to zatím nikdo spolehlivě neukázal.

Proč to není jen o trapnosti

Debata o tom, kdo byl víc trapný, míjí podstatu. Fiala i Schillerová reagují na stejnou realitu: v době algoritmů a krátkých videí rozhoduje autenticita víc než uhlazenost. Schillerová to přijala naplno, skeče, kostýmy, herecká stylizace. Fiala se přizpůsobuje opatrněji, ale přizpůsobuje se. Tím, že Schillerové styl nepopsal jen odmítavě, fakticky přiznal pravidla hry, která nastavily sociální sítě.

Kdo chce pochopit skutečné postoje politiků, najde na sítích užitečnou první vrstvu: ukazují styl, priority, emoce. Samy o sobě ale nestačí na pochopení programu. A u TikToku zůstává bezpečnostní výhrada NÚKIB, kterou žádný virální skeč nesmaže.

Kostým hranolky byl záměrně přepálený. Fialova reakce na něj, půl roku poté, byla záměrně kalkulovaná. V české politice roku 2026 se oba pohybují na stejném hřišti, jen každý v jiném dresu.