Babiš už má Turka plné zuby, jeho chování je podle něj nepřijatelné

Babiš zrovna jednal na Kypru, když se po sociálních sítích a médiích rozletěla Turkova slova z večírku internetové televize XTV. Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal tam podle záznamu zachyceného Bleskem prohlásil, že na „našich čtyřech resortech“ je „plno parazitů“ a že se je Motoristé rozhodli „postupně deratizovat“. Dodal: „Deratizování parazitů, myslím si, že nám jde poměrně dobře.“ Premiér z Nikósie vzkázal, že je to nepřijatelné a že chce o věci mluvit s Turkem i s předsedou Motoristů Petrem Macinkou. Žádné odvolání neoznámil. Ale tón byl jiný než dosud.

Co přesně Turek řekl a co tvrdí, že myslel

Původní výrok na akci XTV byl obecný. Turek mluvil plošně o lidech na resortech, které řídí Motoristé, a slovo „parazit“ ani „deratizace“ nijak nespecifikoval. Až poté, co se zvedla vlna kritiky, začal formulaci zužovat. Radiožurnálu řekl, že měl na mysli lidi „pod neziskovkami“ a „pod agenturami“, kteří byli do struktur ministerstev „nenápadnou cestou zasunuti“. Zmínil i to, že na odhalování takových vazeb „mají detektiva“.

Rozdíl mezi tím, co zaznělo na pódiu, a tím, co Turek říkal o den později novinářům, je zásadní. Na pódiu šlo o dehumanizující metaforu bez rozlišení. V dodatečném vysvětlení šlo o cílenou personální politiku vůči konkrétním vazbám. Obě verze vedle sebe stojí těžko.

Babišův opakující se vzorec

Premiérova podrážděnost není nová. Už 17. října 2025 pro Deník N označil Turkovy starší výroky za nepřijatelné. V lednu 2026, kdy prezident odmítl Turka jmenovat ministrem životního prostředí, Babiš řekl, že „kauzu Turek už chce mít z krku“. Jenže vzápětí pro něj nechal vytvořit funkci vládního zmocněnce, de facto náhradní cestu do exekutivy. A ještě v lednu tvrdil, že Turek „by měl dostat šanci si odpracovat minulost a různé výroky“.

Vzorec je tedy jasně čitelný:

• Slovní odsouzení — Babiš veřejně řekne, že to nejde.
• Praktická vstřícnost — Turek zůstává ve hře, dostává novou roli, novou šanci.
• Další kontroverze — a cyklus se opakuje.

Tentokrát je rétorika ostřejší. Ale konkrétní sankce zatím chybí. Formálně by odvolání zmocněnce musela schválit vláda na návrh ministra životního prostředí Igora Červeného, jak stanoví statut funkce. Nic takového na stole není.

Koalice se štěpí, ale neláme

Reakce uvnitř vládního tábora ukazují trhlinu, ne zlom. Macinka Turkova slova hájí: podle něj mediální titulky překrucují kontext a celá kritika je „další díl nekonečné Hilsneriády“. To samo o sobě vyvolalo další vlnu, protože vrchní rabín Karol Sidon paralelu s Hilsnerem ostře odmítl. Místopředseda Motoristů Klempíř výrok bagatelizoval jako „břitký vtip“. Boris Šťastný ale připustil, že pokud ta slova skutečně zazněla, omluva by měla přijít.

Na druhé straně barikády stojí odbory. ČMKOS i Odborový svaz státních orgánů požadují omluvu státním zaměstnancům. Vít Rakušan ze STAN volá přímo po Turkově odvolání. Schillerová z ANO výrok rovněž odsoudila.

Turek se k 25. dubnu neomluvil.

Proč je tohle víc než výrok na párty

Turek není řadový poslanec, který si ulevil před svými voliči. Od ledna 2026 je vládním zmocněncem s reálným vlivem na personální politiku resortů. Na ministerstvu životního prostředí se to už projevilo: od 1. dubna resort zrušil 38 systemizovaných míst a zároveň zřídil nové oddělení pro klimatickou politiku a Green Deal, které má podporovat právě Turkovu agendu. Když člověk v takové pozici mluví o „deratizaci parazitů“ na ministerstvech, není to metafora. Je to signál podřízeným, kolegům i veřejnosti.

Babiš to zjevně chápe. Proto mluví o respektu k úředníkům a o tom, že „pan Turek nemůže zkrátka takhle mluvit“. Jenže stejnou větu řekl už dvakrát předtím, a pokaždé následovala další šance, ne důsledek. Pokud tentokrát dopadne stejně, premiérova veřejná stopka přestane fungovat i jako varování.