Havel se opřel do Okamury, i přes svůj vysoký plat prý nic nedělá

Matěj Ondřej Havel neútočí jen na osobu Tomia Okamury. Míří na to, jak třetí nejvyšší ústavní činitel pojímá svou roli navenek. Předseda Poslanecké sněmovny má podle oficiálních dokumentů samotné Sněmovny zastupovat Česko v zahraničí, budovat vztahy se spojenci, otevírat ekonomické příležitosti a koordinovat parlamentní diplomacii s Ministerstvem zahraničí, Senátem i Úřadem vlády. Havel v rozhovoru pro FORUM 24 tvrdí, že Okamura tuto agendu nejen zanedbává, ale aktivně potlačuje. A připomíná, že s někým, kdo „poklonkuje Rusku“, se na mezinárodním poli prostě nikdo nebude bavit.

Škrty místo diplomacie

Okamura po nástupu do funkce ohlásil sérii úsporných opatření v zahraničních cestách. Zmenšil delegaci do Kodaně a ušetřil 60 tisíc korun. Na letenkách do Washingtonu škrtl 200 tisíc. Plánované cesty na Radu Evropy chtěl zredukovat z 22 na 10. Organizační výbor Sněmovny pod jeho vedením původně zamítl i cestu na parlamentní fórum NATO – až po vlně kritiky ji povolil, ovšem v osekanější podobě.

Každá z těchto položek zní jako rozumné hospodaření. Jenže sama Sněmovna ve svém oficiálním materiálu popisuje zahraniční cesty jako integrální součást zahraniční politiky státu. Jejich účelem je posilovat pozici Česka v NATO a EU, otevírat diplomatické cesty k ekonomické spolupráci v perspektivních regionech a připravovat vyšší státní návštěvy. Redukovat celou tuto agendu na „luxusní cestovní kancelář“, jak to Okamura opakovaně rámuje, je politicky efektní, ale institucionálně zavádějící.

Co stojí předseda Sněmovny

Plat předsedy komory se počítá z platové základny pro ústavní činitele, která pro období do 31. prosince 2025 činí 101 364 korun. Koeficient poslance (1,08) se navyšuje o příplatek za funkci předsedy (1,82), celkem tedy 2,90. Hrubý měsíční plat tak vychází přibližně na 293 956 Kč. K tomu náleží víceúčelová paušální náhrada ve výši 58 % platové základny, dalších zhruba 58 792 Kčměsíčně.

Dohromady přes 350 tisíc korun měsíčně. Za funkci, která má podle zákona i podle zvyklostí zahrnovat aktivní reprezentaci státu v zahraničí. Havelova kritika získává ostrost právě v tomto kontrastu: nejde o to, že by předseda musel být neustále v letadle. Jde o to, že u takto odměňované ústavní role se očekává viditelný a měřitelný výkon navenek – a ten podle kritiků chybí.

Bratislava jako lakmusový papírek

Okamurova první zahraniční cesta vedla 2.–3. prosince 2025 do Bratislavy. Tématem byl Green Deal, spolupráce V4, bilaterální vztahy. Na papíře standardní program. Problém byl ve složení delegace: letěli pouze poslanci ANO, SPD a Motoristů, nikdo z opozice. To posouvá celý spor z roviny úspor do roviny partajizace zahraniční reprezentace. Předseda Sněmovny zastupuje celou komoru, ne koaliční většinu.

Pro srovnání – Havel jako protiklad Okamurova stylu výslovně připomíná cestu Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wan, kde delegaci doprovázeli podnikatelé a investoři. Šlo o kombinaci politického signálu a ekonomické mise, přesně ten typ akce, který Sněmovna ve svých materiálech označuje za smysl parlamentní diplomacie.

Okamurova obrana a její limity

Okamura na kritiku reaguje konzistentně. Cesty byly podle něj neúčelné, předražené, Sněmovna se proměnila v cestovní kancelář. Premiér Babiš jeho linku podporuje – v případě Vystrčilovy plánované mise na Tchaj-wan argumentoval náklady a tím, že hodnotová politika poškozuje byznys českých firem v Číně. Úsporný narativ má u části veřejnosti jasnou rezonanci.

Jenže argument o šetření naráží na jednu nepříjemnou skutečnost. Celkové výdaje Sněmovny na zahraniční cesty se pohybují v řádu jednotek milionů korun ročně. V kontextu rozpočtu dolní komory jde o marginální položku. Ušetřených 260 tisíc na letenkách do Kodaně a Washingtonu je politicky viditelných, ale ekonomicky zanedbatelných. Otázka tedy zní: co Česko za ty úspory získalo, a hlavně co ztratilo?

Odpověď zatím nikdo přesně nevyčíslil. Ale méně misí znamená méně politicky krytých příležitostí pro české firmy, slabší hlas na spojeneckých fórech a menší prostor pro koordinaci s partnery v NATO i EU. Senát pod vedením Miloše Vystrčila může být aktivnější, ale strukturálně nenahradí předsedu dolní komory ani sněmovní delegace v mezinárodních organizacích.

Třetí nejvyšší ústavní funkce v zemi stojí daňové poplatníky přes čtyři miliony korun ročně. Za tu cenu se dá čekat víc než škrtání letenek a delegace bez opozice.