Topolánek se znovu opřel do Babiše, podle něj kličkuje a nevidí daleko

V Praze se vede spor o to, kdo poletí 7. a 8. července do Ankary na summit NATO, ale v turecké metropoli se bude počítat něco mnohem tvrdšího než jména na seznamu delegace. Topolánek v podcastu Zlámaný Topol označil Babiše za člověka, který kličkuje a nevidí tak daleko, a ať už to zní jakkoli jako osobní jedovatost, za tou větou stojí konkrétní čísla a konkrétní termín, který se blíží.

Delegace je zástupný spor, tabulka NATO je realita

Vládní usnesení posílá do Ankary Babiše, ministra obrany Macinku a náčelníka generálního štábu Zůnu. Prezident Pavel v dopisu premiérovi z 8. dubna napsal, že hodlá stát v čele české delegace, a připomněl, že vedl českou stranu na summitech ve Vilniusu, Washingtonu i Haagu. Babiš na to reagoval tím, že si neumí představit, co by tam Pavel vlastně dělal. Politoložka Vladimíra Dvořáková z ČVUT to komentovala stručně: logika je daná, prezident tam měl být. Hádka o sedačky ve vládním speciálu ale zakrývá nepříjemnější otázku: s čím přesně Česko do Ankary přijede.

Ankara není rutinní summit, je to první velká zkouška po Haagu

Na loňském summitu v Haagu se spojenci dohodli na novém benchmarku, pět procent HDP na obranu do roku 2035, z toho tři a půl procenta na klíčové vojenské požadavky. Ankara bude podle generálního tajemníka Rutteho zaměřena právě na to, jak spojenci tento závazek plní. Obranné výdaje, Ukrajina a obranná průmyslová výroba budou hlavními tématy. Pro Česko to znamená, že přijede s příběhem, který se těžko prodává: NATO odhaduje české výdaje na obranu za rok 2025 na rovná dvě procenta HDP, přičemž Polsko ve stejné tabulce vykazuje 4,48 procenta a Slovensko 2,04 procenta. Regionální srovnání mluví samo za sebe.

Slíbeno bylo víc, schváleno méně

Předchozí vládní plán počítal pro rok 2026 s obrannými výdaji alespoň 2,2 procenta HDP a s postupným růstem až na tři procenta v roce 2030. Parlament ale v březnu schválil rozpočet, který dává ministerstvu obrany necelých 155 miliard korun, tedy jen lehce nad 1,7 procenta HDP. Vláda sice může argumentovat tím, že do celkového čísla patří i obranně související výdaje jiných resortů, jenže právě jejich alianční uznání je nejisté a AP News na to výslovně upozornila. Jinými slovy: Česko může tvrdit, že přes dvě procenta plní, ale bude muset vysvětlovat, jak to počítá, a to je přesně ten typ vysvětlování, které na summitu nevypadá dobře.

Kličkování má konkrétní obsah

Topolánkova kritika tedy nestojí jen na osobní antipatii. Babiš je sevřený mezi prezidentem, který si summit nárokuje na základě ústavní praxe i čl. 63 Ústavy, aliančním tlakem na věrohodný plán výdajů a domácím rozpočtem, který jde opačným směrem než dřívější vládní sliby. V takovém tlaku je lavírování čitelná strategie, ale právě proto, že je čitelná, funguje Topolánkův útok jako pojmenování, ne jen jako nadávka. Otázka není, jestli Babiš kličkuje. Otázka je, jak dlouho to v Ankaře půjde.