Fiala pokračuje v silné kritice Babiše, do střetu s ní prý půjde kdykoliv

Z čela ODS odešel 17. ledna 2026, kdy ho na kongresu nahradil Martin Kupka se ziskem 61,9 % hlasů delegátů. Petr Fiala ale z veřejné debaty nezmizel a ani nemíní zmizet. V rozhovoru pro Forum 24 řekl, že s Andrejem Babišem půjde do střetu kdykoli, kdy to bude třeba, a že mlčet nebude ani náhodou. Otázka není, jestli to myslí vážně, otázka je, jestli to má smysl a co za tím stojí.

Babiš jako hlavní cíl, ne vedlejší figurky

Fialova teze je přímočará: pokud Česko nechce populisty a extremisty u moci, musí porazit Andreje Babiše. Ne SPD, ne Motoristy, ne koaliční partnery, Babiše. Opozice podle něj nesmí ztrácet energii bojem s vedlejšími hráči, protože skutečný uzel moci sedí na Strakově akademii. Tato logika není nová, ale Fiala ji teď říká jako poslanec bez stranické funkce, tedy bez nutnosti každé slovo vážit vůči vnitrostranické rovnováze. Paradoxně mu odchod z předsednictví uvolnil ruce.

Zároveň Fiala otevřeně říká, že jeho linie není populární ani v jeho vlastní straně, a přesto na ní trvá. Část ODS chce po volební porážce budovat silnější vlastní značku místo návratu ke koaliční spolupráci ve stylu SPOLU. Fiala naopak tvrdí, že bez koordinace demokratických sil ANO porazit nepůjde. Tohle není jen taktický spor, je to spor o to, co ODS po prohře vlastně je.

Kritika má tvrdší základ než stranické hašteření

Fialova kritika Babiše nestojí jen na osobní antipatii nebo stranické rivalitě, opírá se o konkrétní politické rozdíly, které jsou dnes dobře čitelné z programového prohlášení Babišovy vlády. Vláda sice deklaruje členství v NATO a EU, ale zároveň mluví o jiné Evropě, obnově V4 a odmítá Armádu EU. V obranné části slibuje audit akvizic a říká, že výdaje na obranu se mají řídit aktuálními potřebami státu, což je formulace záměrně volná. Americký velvyslanec Nicholas Merrick v březnu 2026 varoval, že návrh českého rozpočtu může stlačit obranné výdaje na zhruba 1,8 % HDP, což by Česko řadilo mezi slabší členy aliance.

NATO ve výroční zprávě z 26. března 2026 potvrdilo, že všichni spojenci za rok 2025 splnili alespoň dosavadní hranici 2 % HDP. Česko by tedy couvalo ve chvíli, kdy ostatní přidávají. Tohle je pole, kde Fialova kritika přestává být jen rétorika a dostává mezinárodní kontext. Předchozí vláda nastavila závazek dosáhnout do roku 2030 tří procent HDP na obranu, a nová vláda tento závazek nijak výslovně nepotvrdila.

Opozice hledá lídra, Fiala nabízí roli

Březnový model STEM ukázal, že STAN poprvé přeskočil ODS a stal se druhou nejsilnější opoziční stranou. Pro ODS je to nepříjemný signál: po volební porážce ztrácí i pozici nejviditelnějšího protivníka ANO. Fiala v tomto kontextu není jen hlasitý expremiér, je to člověk, který se vědomě hlásí o roli, o níž se uvnitř pravice teprve rozhoduje, kdo ji dostane. Zda ji dostane on, nebo někdo jiný, záleží mimo jiné na tom, jestli jeho rétorika bude fungovat jako mobilizační rámec, nebo ji voliči začnou vnímat jako opakování starého příběhu.

Námitka, že antibabiš už nefunguje, je slyšet i uvnitř opozice. Fiala na ni odpovídá tím, že problém není rámec, ale jeho obsah, a ten se podle něj mění s každým krokem Babišovy vlády v bezpečnostní a zahraniční politice. Jestli má pravdu, ukáže čas. Ale zatím platí, že Fiala je jedním z mála, kdo tuto debatu vůbec vede nahlas a s konkrétními argumenty, ne jen s obecnými výzvami k jednotě. Sněmovní stenozáznam z 13. ledna 2026 ukazuje, že Fiala ve svém vystoupení při hlasování o důvěře vládě rámoval celé hlasování jako rozhodnutí s dlouhodobými důsledky pro směřování země. Tehdy ještě jako předseda ODS. Teď mluví bez funkce, a zdá se, že o to hlasitěji.