Vraťte řidičák a dostanete 611 000 Kč. Evropa chce omezit počet aut, tohle by mohla být cesta

Dobrovolně vrátit řidičák a dostat za to peníze zní jako nápad z kabaretní scény, ale na Maltě je z toho od letošního ledna skutečná dopravní politika. Stát nabízí lidem do třiceti let až 25 000 eur, zhruba 611 000 Kč, výměnou za to, že na pět let odevzdají průkaz skupiny B a nebudou řídit ani doma, ani v zahraničí. Schéma má pevný rozpočet pět milionů eur, žádosti se vyřizují v pořadí, jak přicházejí, a podmínky jsou přísné: žadatel musí žít na Maltě aspoň sedm let, mít řidičák minimálně rok a nesmí mít průkaz pozastavený. Kdo po pěti letech chce řídit znovu, musí nejdřív absolvovat patnáct hodin v autoškole.

Malta není výstřelek, ale extrémní příklad logiky, která v Evropě funguje

Aby bylo jasné, proč Malta vůbec sáhla k tak neobvyklému nástroji: ostrov má na konci prvního čtvrtletí 2025 přes 447 000 registrovaných motorových vozidel, z nichž tři čtvrtiny tvoří osobní auta. Na tak malém území to znamená jednu z nejvyšších hustot aut v Evropě a kolony, které jsou pro místní každodenní realitou. Maltský dopravní úřad Transport Malta formuluje cíl schématu bez okolků: snížit počet osob, které řidičák drží a používají, a tím i počet vozidel na silnicích. Není to tedy opatření zaměřené na bezpečnost ani na emise, je to přímý pokus koupit si méně aut v provozu. Otázka, zda to za pět milionů eur skutečně vyjde, zůstává otevřená, ale logika za tím není maltská specialita.

Evropa v městech nehledá jen čistší auta, ale méně aut

Unijní rámec pro městskou mobilitu z roku 2021 staví na jiném principu, než na jakém stojí debata o elektromobilech. Nejde jen o to, čím auta pohánět, ale o to, jak moc na nich mají být města závislá. Evropská komise v tomto dokumentu tlačí na silnější veřejnou dopravu, pěší a cyklistickou infrastrukturu a efektivnější logistiku místo přístupu, kde se vše točí kolem automobilových toků. Výzkum Paoly Kuss a Kimberly Nicholas z Lundské univerzity, který systematicky prošel 26 evropských případů, ukazuje, co v praxi funguje nejlépe: kongesční poplatky, parkovací restrikce a zóny s omezeným vjezdem. Londýn po zavedení poplatku za vjezd do centra zaznamenal pokles počtu aut o třetinu, Oslo a Řím hlásily poklesy v řádu desítek procent. Malta tedy nesáhla po nejúčinnějším nástroji, sáhla po nejméně konfliktním: místo zákazu nabídla šek.

V Česku by podobná pobídka narazila na jinou mapu

Přes šest milionů osobních aut registrovaných v Česku a průměrné stáří vozového parku přes šestnáct let říkají něco o tom, jak hluboko je závislost na autě zakořeněná. Jenže to samo o sobě nic nevypovídá o tom, zda by finanční pobídka za vrácení řidičáku dávala smysl v Praze nebo v Jihlavě. Dopravní experti opakovaně upozorňují, že mimo velká města je auto v Česku otázkou základní dostupnosti, práce, lékaře, školy. Tam, kde autobus jezdí třikrát denně a vlak vůbec, žádná pobídka nestačí, protože alternativa jednoduše neexistuje. Maltský model funguje jako myšlenkový experiment právě proto, že ostrov je malý a hustě osídlený, podmínky, které se s českou venkovskou realitou překrývají jen velmi omezeně.

Maltský experiment je tedy nejlépe čitelný ne jako návod, ale jako cenová nabídka: takhle moc jsou některé státy ochotné zaplatit za to, aby ubraly auta z veřejného prostoru. Jestli je 611 000 Kč za jednoho řidiče na pět let rozumná cena, nebo drahý způsob, jak se vyhnout skutečné reformě veřejné dopravy, to je otázka, kterou si maltská vláda teprve bude muset zodpovědět.