Kristýna vždy navenek působila jako poslušná dcera, ale celý život v ní rostl odpor k pravidlům, která jí určovali ostatní. Své dětství totiž prožila v prostředí, kde se neporušují tradice a manželství je spíš obchod než vztah. Když poté odmítla naplnit představy rodiny o své budoucnosti, ocitla se sama proti všem – proti rodičům, manželovi i sourozencům. Přes to, že byla ještě teenager, se ale rozhodla nevzdat své svobody, ať to stojí cokoliv.

Když „svoboda“ trvá jen do svatby

Kristýna se ve svých devatenácti letech poprvé cítila skutečně volná – odešla studovat do Olomouce, bydlela na koleji a nikdo ji nekontroloval. Po letech tedy byla skutečně sama sebou. Jenže tato pohoda měla rychle skončit – rodina už měla jasno v tom, že se provdá za Jana, o sedm let staršího podnikatele ze známé rodiny. „Bohužel to byl konec mého štěstí. Myslela jsem si, že dodrží slovo, že studium dokončím,“ říká dnes. Rodiče ji však uklidňovali, že šťastná bude až jako manželka a matka. V prosinci se poté konala okázalá svatba ve velkém hotelu se stovkami hostů. Jenže Kristýna žádnou radost necítila. 

Celá rodina chodí doma nahá. Syn takové chování považoval za normální, dokud mu nezpůsobilo problémy

Již tehdy také tušila, že to není nová kapitola života, ale konec její vlastní cesty. Její pocity se naplnily ihned po svatbě, neboť Jan trval na tom, aby odešla z koleje, přerušila denní studium a přesunula se na dálkové. Tvrdil totiž, že „když už není panna“, nemůže vědět, co ve městě dělá a s kým. Během několika týdnů se tak z Kristýny stala hospodyně v domě jeho rodičů. Musela vařit, uklízet a poslouchat neustálé hodnocení: „Můj tchán se najednou stal soudcem a ochutnával každé jídlo, které jsem podávala.“ 

Tchyně se přitom jen zlověstně usmívala, na což Jan odpovídal tím, že si Kristýna bude muset zvyknout a právě díky tchyni se z ní stane perfektní hospodyňka. Kristýna ale také přišla o prostor pro studium a vlastní čas – nyní čelila jen povinnostem a každodennímu tlaku. Situace byla dokonce tak špatná, že usnula pouze díky silným sedativům, která jí dala kamarádka.

Útěk, zloba a rodinný diktát

Jednoho dne se Kristýna rozhodla utéct zpět do města, aby dokončila semestr. Tehdy ji ale Jan začal bombardovat telefonáty a nakonec jí zablokoval účet. Když poprosila rodinu o pomoc, dostalo se jí jen výčitek. „Bratři mi řekli, že dělám ostudu, sestry mi nabídly pár drobných,“ vzpomíná. Jan ji posléze vyhledal na koleji, tahal ji za ruku a snažil se ji odtáhnout k autu. V tu chvíli se jí naštěstí zastal dav studentů, načež Jan začal křičet, že Kristýna musí poslouchat. Nakonec ale poníženě odjel a o pár hodin později jí zavolala matka. 

Dovolená se změnila v noční můru, když rodina zjistila, že jejich let „ve skutečnosti neexistuje“

iZdroj fotografie: Freepik

Nikoli však, aby jí pomohla, ale s prosbou, ať se vrátí k manželovi a „na kolenou prosí o odpuštění“. Tehdy Kristýně došlo, že i její vlastní matka nejspíš musela žít podobně. Přesto se odmítla vrátit a uvědomila si, že ačkoliv ji doma čekají hrozby a odsouzení, ve městě existuje svět, kde může studovat, pracovat a být sama sebou. „Nehodlám se vzdát své šance na normální život,“ říká dnes.