Člověku se může změnit život během jedné krátké chvíle. Těch, kteří přišli o domov a bydlí na ulici, stále přibývá. Důvodů je hned několik. Neúnosná finanční situace, drogy, ztráta či nefunkčnost rodiny, podlomené zdraví a jiné. Web Lidovky uvádí, že jen v České republice je téměř 24 000 lidí bez domova, z toho přibližně desetinu tvoří mladiství do 18 let a převažují muži. V chudých zemích světa jsou ale tato čísla úplně jiná.

Žil na ulici 35 let

Raimundo Arrudo Sobrinho se narodil v roce 1938 v malé vesnici v Brazílii. Jakožto snílek, ale také realista, který věděl, že pracovní možnosti nabízí především velká města, se ve svých 23 letech sbalil a šel do Sao Paula, největšího a nejbohatšího města Latinské Ameriky. Pracoval na různých pozicích, například jako zahradník, ale také jako prodejce knih. Právě láska k psanému slovu jej provázela celý život a sám skládal básně.

Báseň malého autisty by si měl přečíst každý. V domácím úkolu vysvětluje své chování a jak vnímá svět

iZdroj fotografie: Pxhere

Celý jeho život se ale obrátil vzhůru nohama koncem 70. let, kdy zemi sužovala vojenská diktatura. Tehdy se ocitl na ulici, kde strávil neskutečných 35 let, informuje web Newsner. Co jej po celou dobu drželo nad vodou a při životě, byly básně, které psal na malé kousky papíru, které našel v odpadu. Psal je pro sebe a své potěšení. Jeho největším snem bylo vydat knihu. Kdo by ale zveřejnil publikaci bezdomovce?

Naděje umírá poslední

Mnoho lidí bezdomovce obchází či dělá, že je nevidí. „Já z nich mám strach a nepříjemný pocit, a to hlavně když mám s sebou děti,“ napsala paní Aneta M. z Prahy. DámskýDeník popisoval příběh muže, který žil na ulici, a jediné, co si přál, bylo dát si kousek dortu v den narozenin. Mladý muž měl ale lepší nápad. Podobné štěstí se usmálo také na Raimunda. Mladá žena Shalla kolem něj často chodila a vždy ho pozdravila. Zajímalo ji, co si muž pořád píše na malé papíry. Až jednoho dne šla kolem a dostala kousek jeho papíru do ruky.

Bezdomovce po 10 letech čirou náhodou našla jeho rodina. Celou dobu si mysleli, že je po smrt

Byla to krátká báseň, která ale měla obrovskou hloubku. Po několika dnech už měla básní více a rozhodla se podělit se o ně s okolním světem. Založila tak muži profil na Facebooku, kde poezii zveřejňovala. Velmi brzy se Raimundo stal v ulicích Sao Paula známým. A usmálo se na něj další štěstí. Z fotek jej poznal jeho bratr, se kterým se dlouhá léta neviděl. Nabídl mu bydlení i finance potřebné k vydání jeho krásných básní. Raimundovi se tak splnil sen.