„Až ve svých 59 letech konečně začínám žít,“ píše Vlasta. Donedávna musela fungovat podle druhých

Pro generace našich prarodičů nebylo samozřejmé, aby ženy chodily do salonů na manikúru, masáž, kosmetiku nebo ke kadeřnici. Byly vychovávané k tomu, že jde o luxusní rozmařilost zhýčkaných dam, za kterou se nevyplatí vyhazovat těžce vydřené peníze. V rodině čtenářky DámskéhoDeníku Vlasy K. z Mělníka tomu nebylo jinak. Zkrášlovací procedury byly v jejím životě dlouhá desetiletí v podstatě tabu.

Kadeřník byl zbytečně drahý luxus

Paní Vlasta byla odmala vedená k tomu, aby znala hodnotu peněz. Její babička i maminka nebyly celý život u kadeřnice nebo na kosmetice. Nebylo to v rodině prostě zvykem. Ženy si upravovaly vlasy samy nebo navzájem. „Barvila jsem mámě hlavu až do její smrti. Kadeřník pro nás byl zbytečně drahý výdaj a manikúru si přece každý dokáže udělat sám. Kosmetika nebo masáž bylo vyložené rozhazování peněz,“ napsala nám čtenářka do redakce.

U kadeřnice byla poprvé a na dlouhé roky naposledy až ve svatební den. „Chtěla jsem vypadat výjimečně. Nakonec to nebylo takové, jaké jsem si představovala. Měla jsem sice hezký účes s drdůlkem, ale pohromadě ho drželo asi 20 sponek, což nebylo komfortní, a navíc se pak špatně vyndávaly,“ vzpomíná paní Vlasta. Pak začala nosit kratší sportovní střih, který se během desítek let v podstatě nezměnil.

Stejně stará kolegyně mi otevřela oči

Na rozdíl od paní Vlasty si však její dospívající dcery zkrášlovací procedury mohly užívat. „Přestože jsme se s manželem snažili šetřit a nerozhazovat za zbytečnosti, dětem jsme nic neupírali. Holky chodily ke kadeřnici a nechaly si upravovat nehty. Vypadaly jako princezničky a já jako šedá myš. Ale nevadilo mi to, dokud k nám do práce nenastoupila kolegyně,“ svěřila se čtenářka.

iZdroj fotografie: iStock

Spolupracovnice byla stejně stará jako paní Vlasta, ale vypadala minimálně o deset let mladší. „Překvapilo mě, že jsme vrstevnice. Bylo vidět, že na sobě nešetří. Když jsem jí řekla, že jsem nikdy nebyla v salonu, hned mě tam vzala. Byla jsem ohromená. Vypadala jsem jako nový člověk a cítila jsem se nádherně,“ popisuje čtenářka s tím, že její obavy, zda takové výdaje manžel zkousne, se nakonec ukázaly jako zbytečné. „Až v 59 letech konečně začínám žít,“ dodala.