České nemocnice jdou do kopru. Pan Karel (73) popsal otřesný zážitek z hospitalizace. Personál se o něj vůbec nestaral

Nemocnice v České republice se již delší dobu potýkají s nedostatkem kvalitního personálu. Mnoho vystudovaných lékařů a zdravotních sester odchází pracovat do zahraničí, kde si vydělají lepší peníze než tady. Z toho důvodu odchází z nemocničních zařízení stále více nespokojených pacientů, mezi které se řadí i náš čtenář pan Karel U. Ten v dopise zaslaném do redakce popsal hrozný zážitek z jedné z českých nemocnic.

Po operaci musel zůstat v nemocnici

Třiasedmdesátiletý Karel žije ve východních Čechách. Celý život pracoval jako pošťák a jeho žena působila v nemocnici na pozici zdravotní sestřičky. Díky ní má muž alespoň trochu přehled o tom, jak by to mělo v nemocnici vypadat. Nemá toto prostředí rád, ale s přibývajícím věkem musí bohužel k různým lékařům chodit častěji, než by se mu líbilo.

Před pár měsíci uklouznul na náledí a zlomil si nohu na několika místech. Záchranka jej odvezla do nemocnice, kde musel podstoupit operaci. Hospitalizován zde byl poté měsíc. „Měl jsem tam být déle, ale už jsem to nemohl vydržet. Podepsal jsem reverz a raději si zaplatil pečovatelku,“ píše v dopise pan Karel. Jak se k němu personál choval a jakou péči dostával, to podle něj nemá obdoby.

Chovali se k němu hrozně

„Zdravotní sestry byly protivné a sprosté. Když jsem požádal o léky na bolest s tím, že bych potřeboval mluvit s lékařem, řekly mi, že pan doktor má na práci důležitější věci než se tu vybavovat s nějakým dědkem,“ vzpomíná v dopise na otřesné zacházení pan Karel. Vše vyvrcholilo tím, když se probudil a na stolku mu ležel oběd hned vedle dvou nádob s močí. Když nechtěně jednu převrhl, vylila se mu do postele. „Řekl jsem to sestřičkám. Ty mě v té močí promáčené posteli ale nechaly ležet až do večera,“ popisuje dále čtenář.

To pro něj byla poslední kapka. V tu chvíli podepsal reverz a zaplatil si domácí pečovatelku. Na ni si nemohl stěžovat. „Vše jsem nahlásil na inspekci, ale pochybuju, že s tím něco udělají. Poslal jsem navíc stížnost k rukám vedení nemocnice, ale dosud mi nikdo neodpověděl. Měli by se stydět, takto se chovat k pacientům, je to ostuda,“ končí těmito slovy svůj dopis pan Karel.

Lékaři ani zdravotní sestřičky to jistě nemají lehké. Jejich náročná práce ovšem není omluva pro to, aby se chovali arogantně, necitelně a především aby si neplnili své pracovní povinnosti. Pacienti si poté stěžují a zdravotníci svým rozčilením mohou způsobit problémy. Jako tomu bylo před sedmnácti lety v třebíčské nemocnici, o čemž jsme se na DámskémDeníku již zmiňovali.