Do vztahu, který má její manžel se svou sestrou, se nikdy nechtěla plést. Nakonec jí ale nic jiného nezbylo, když se sourozenci začali dohadovat, kdo by se měl starat o otce.
Rodiče se celý život starají o své děti, ale jednoho dne se karta obrátí. A pomoc svých dětí naopak potřebují oni. Sourozenci se pak často dohadují, komu zůstane v ruce černý Petr. Své o tom ví čtenářka Dámského Deníku Jana M. z Ústí nad Labem. „Je mi mého tchána strašně líto. Jeho dcera ho na stará kolena vystěhovala z jeho domu, protože se o něj nechtěla starat. Vůbec nevím, co budeme dělat,“ napsala nám do redakce.
Švagrová pro otce nehnula ani prstem
V rodině to začalo skřípat už dávno. Kondice tchána paní Jany se začala rychle zhoršovat po smrti jeho milované manželky. „Byli spolu přes padesát let. Když zemřela, tchána to velmi zasáhlo. Jeho zdraví začalo haprovat a potřeboval, aby se o něj někdo postaral,“ vypráví čtenářka. Senior žil ve svém domě, kde také bydlí jeho dcera se svými dětmi. „Švagrová Zuzana se ale o svého tátu vůbec nezajímala,“ podotkla.
Přestože paní Jana a její manžel bydleli na druhém konci města, neváhali za starým pánem často dojíždět. „Je to manželův otec, takže je samozřejmé, že jsme mu pomáhali, jak se jen dalo. Nebyl už schopen dojít si sám do obchodu, tak jsme mu nakoupili, uklidili, uvařili. Prostě jsme zařídili vše, co potřeboval,“ vysvětluje čtenářka. Měla pocit, že její švagrová, která u tatínka bydlí, pro něj nehne ani prstem.
Rozhodla se vystěhovat otce z jeho domu
Manželovi se o tom chtěla opakovaně zmínit, ale neudělala to. „Celé roky jsem žila podle zásady, že se nemám vměšovat do manželova vztahu s jeho příbuznými. Tuto radu mi dala moje matka, když jsem se vdávala. Pokaždé jsem se tedy raději kousla do rtu, než bych manželovi řekla, že jeho sestra je vyčůraný člověk,“ svěřila se paní Jana. Jenže jednoho dne už jí došla trpělivost.
Švagrová Zuzana vyrukovala na svého bratra s tím, že si otce musí vzít k sobě, protože ona se o něj už starala. „Řekla mu, že je nejvyšší čas, aby se taky začal starat, protože s ní žil otec už dost dlouho. Když mi to manžel vyprávěl, zatmělo se mi před očima a pohádali jsme se. Copak ona se o otce někdy starala? A teď si tedy nechá tchánův dům a my si ho vezmeme do našeho malého bytu, na který jsme si museli vzít hypotéku?“ rozčiluje se paní Jana.
Možná bude muset do domova důchodců
Její manžel nátlaku sestry podlehl a tchán se nastěhoval do jejich bytu. „Je mi ho líto. Takové zacházení si od vlastní dcery nezaslouží. Vystěhovala ho z jeho domu, vytrhla ho z kořenů a bůh ví, co bude. Tchán mi řekl, že jí nevěří, že ho velmi zklamala. Manžel je na ni také naštvaný. Navíc má tu drzost nám zavolat, že někam potřebuje odvézt nebo něco zařídit. Ta ženská je neuvěřitelná!“ stěžuje si paní Jana.
Stav jejího tchána se stále zhoršuje. Přestěhování mu nepřidalo. Potřebuje v podstatě celodenní péči. Jenže na to není rodina paní Zuzany připravená. „Oba s manželem pracujeme do večera. Děti jsou větší, dokáží se o sebe postarat, ale pečovat o dědu nezvládnou. Pečovatelku si nemůžeme dovolit a se Zuzanou počítat nelze. Nevím, co budeme dělat. Asi nám nezbyde nic jiného, než dát tchána do domova důchodců. Jsem z toho celá špatná,“ uzavřela svůj příběh paní Jana.