Její manžel zemřel během vojenské mise. V jeho počítači pak našla dopisy: „I když si mě nepamatuješ, věř, že tě tvůj taťka zbožňoval…“

Tento příběh lze zařadit k vyprávění těch, jejichž členové rodiny jsou povoláním profesionální vojáci. Každá taková rodina má jiný životní styl než všechny ostatní. Matky, otcové a další rodinní příslušníci nebývají doma po dlouhé měsíce až roky. Jejich děti, partneři a další příbuzní žijí svůj život bez nich. Největší úleva a štěstí přichází ve chvíli, kdy se tyto osoby vracejí z misí v pořádku a ve zdraví zpět domů.

Zranění po výbuchu

Takové štěstí však nemají všichni. Ne vždy se vrátí všichni členové týmu. Z jedné mise v Afghánistánu se nevrátil také Todd Weaver. Byl to manžel ženy jménem Emma a otec jejich společné dcery Kiley. Todd podlehl svým zraněním po výbuchu, který nikdo ze zasahující jednotky nepředpokládal. Nedalo se mu již pomoci. Jeho ostatky pak byly převezeny do Spojených států amerických.

Emmu tragédie naprosto zlomila. Přestože bylo jeho tělo řádně pohřbeno na místo, kde ho mohla navštěvovat, nikdy neměla možnost se s ním rozloučit. Říct mu vše, co ještě nebylo vyřčeno, a vyjádřit mu lásku, která je vzájemně spojovala. Myslela si, že je nenávratně pryč, že devítiměsíční Kiley nikdy nepozná, co k oběma cítil.

Dva dopisy

Dva dny po Toddově pohřbu se Emma odhodlala zapnout jeho osobní počítač. Když procházela jeho soubory, objevila dva dokumenty, jež nesly názvy „Drahé Emmě“ a „Drahé Kiley“. Neváhala a okamžitě je otevřela. Když přelétla jejich obsah očima, uvědomila si, o co se jedná. Todd si tyto dopisy předchystal, kdyby se mu něco stalo a nebylo by možné říct tato slova vlastními ústy.

iZdroj fotografie: Piqsels

Emma nemohla uvěřit svým očím. Zde je úryvek z dopisu pro jejich dceru Kiley: „Milá Kiley, moje malá myšičko, i když si mě nepamatuješ, věř, že tě tvůj taťka zbožňoval. Když ti bylo devět měsíců, musel jsem odjet na misi. Opustit tebe a tvou maminku byla ta nejtěžší věc v mém životě. Když ses narodila, byl to nejlepší den mého života. Je mi moc líto, že tě nevidím vyrůstat…“

Otázka rozloučení

Dopis pro manželku Emmu je v několika ohledech ještě osobnější: „Milá Emmo, pokud čteš tato slova, tak jsem se nevrátil domů. Moc tě miluji a navždy také budu. I když už nejsem po tvém boku, tak na tebe dávám pozor z nebe. Nikdy bych si nemohl přát lepší manželku. Žil jsem život, o kterém si mohou ostatní nechat tak akorát zdát. Buď silná kvůli naší Kiley…“

iZdroj fotografie: Freepik

Emma s Kiley se pravděpodobně nikdy nevyrovnají se svou rodinnou ztrátou. Tyto dopisy a city plynoucí ze slov jejich milovaného člena rodiny jim však mohou pomoci zmírnit smutek. Emmu minimálně přestala trápit otázka jejich posledního rozloučení, jež byla do objevení obou souborů černou myšlenkou, kterou nedokázala pustit z hlavy. Slova Todda jim už nikdy nikdo nevezme.