Našel si milenku a po 10 letech manželství jí oznámil, že se chce rozvést. Smířená s osudem vyslovila své poslední přání

Tento příběh koluje po internetu od roku 2004. Sdílely ho již miliony lidí. Je to příběh, po jehož přečtení vám do očí vstoupí slzy. Donutí vás zamyslet se nad tím, jak moc vám záleží na vašich partnerech a co je pro vás na světě nejdůležitější. „Když jsem přišel domů, manželka mi tiše a očividně smutně naservírovala večeři. Posadila se a začala jíst. Řekl jsem jí, že s ní chci mluvit o něčem důležitém.“

Cítil se provinile

S vážnou tváří pokračovala v jídle a čekala, co jí řeknu. Bylo velmi těžké dostat ta slova ze staženého hrdla. Musel jsem je vyslovit. „Chci se rozvést,“ řekl jsem. Ona se nijak nevyděsila, jen se tiše a klidně zeptala, proč se chci rozvést. Když jsem jí neodpověděl, rozhořčila se a začala na mě křičet, že nejsem opravdový muž. Celou noc jsem poté nespal, jen seděl u kuchyňského stolu a přemýšlel. Bylo mi to líto a cítil jsem se provinile, ale miloval jsem Janu, ne svou ženu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Podepsal jsem rozvodové papíry, v nichž jsem uvedl, že jí přenechám auto, dům a třicet procent své společnosti. Když jsem jí předal listinu, podívala se na mě a roztrhala ji. Pak se konečně rozplakala, což byla velká úleva, protože ze sebe dostala napětí a nepotlačovala své emoce. Druhý den jsem přišel pozdě domů, ona seděla u stolu a něco psala. Nešel jsem však za ní, protože jsem byl hrozně unavený, šel jsem rovnou do ložnice a spát.

Milenka se mu smála

Ráno mi předala vzkaz, že po mně nic nechce, jen abychom se pokusili žít normálně ještě měsíc, než skončí synovy zkoušky. Bylo to naprosto pochopitelné, nikdo z nás nechtěl, aby bylo dítě těsně před zkouškovým obdobím rozrušené. Dokonce mě požádala, abych si vzpomněl na okamžik, kdy jsem ji ve svatební den přenesl v náručí přes práh, a abych to s ní během tohoto měsíce zopakoval, jestli to není příliš.

Chtěla, abych ji každé ráno vynesl v náručí z ložnice ke dveřím. Moc jsem nechápal, proč to po mně chce, ale řekl jsem si, že o nic nejde, že to snadno zvládnu. „Je jedno, jaké triky použije, stejně ji čeká rozvod,“ řekla mi Jana s posměšným smíchem, když jsem jí prozradil, o co moje žena požádala. Ráno jsem přesto vzal manželku do náruče, přenesl ji z ložnice do obýváku a odtud ke vchodovým dveřím.

Byla štíhlejší a štíhlejší

Náš syn nám za zády tehdy radostně tleskal, ale nic netušil. Druhý den už to nebylo tak divné, byla uvolněnější, opírala se mi o hruď a já si říkal, jak je to dlouho, co jsem se na ni pořádně nepodíval, zanedbával jsem ji. Pátý nebo šestý den se do našeho vztahu vrátila intimita. Už pro mě nebylo těžké ji obejmout, vlastně jsem měl pocit, že je to čím dál snazší. Ona si stěžovala, že jí padá staré oblečení. Jak dny ubíhaly, byla štíhlejší a štíhlejší.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mezitím jsem si uvědomil, jak moc v našem životě chyběla intimita a důvěra. Cestou z práce jsem objednal kytici květin a vložil do ní malé přáníčko, na kterém stálo: „Budu tě každé ráno nosit v náručí, dokud nás smrt nerozdělí“. Když jsem se večer vrátil domů, s radostí jsem běžel, abych jí předal kytici. Bylo pozdě. Odpoledne vydechla naposledy. Nevšiml jsem si ani toho, že byla vážně nemocná. Rakovina a já jsme ji připravili o život.

Jak se cítíte po přečtení tohoto příběhu?

Zdroj: Express