Nikdo z nás neví, co mu osud přichystal, a proto je třeba z každého dnu vytěžit maximum. Své o tom ví i mladý pár, kterému se pouhých pět minut po svatbě stala neskutečná tragédie.
Příběh je o dvou mladých lidech jménem Rhiannon a Harley, kteří k sobě už od dětství měli velmi blízko. A jelikož jejich láska přetrvala i do dospělosti, nerozlučný pár se rozhodl spojit své životy svazkem manželským. Bylo jim devatenáct a dvacet let. Svatba se uskutečnila během nádherného, slunečného dne.
Vše probíhalo podle plánu. Nevěsta celý den přemýšlela o tom, jak krásný bude život po boku její lásky. Měla nádherné šaty a kytici rudých růží.
Měl to být nejhezčí den života
Všichni hosté mezi sebou sdíleli mnoho krásných vzpomínek, které spolu pár zažil, a všichni byli šťastní. Pár se připravoval na společnou budoucnost a na svazek, který měl pouto mezi nimi ještě více utužit. Poté, co si v prostoru kostela mladí novomanželé řekli své „ano“, opustili obřadní síň a vydali se na oslavu.
Sňatek měli oslavit se svou rodinou i blízkými v nedalekém Lagzi. Nastoupili do svatebního automobilu a rozjeli se směrem k určenému místu. Sotva ovšem vjeli na dálnici, do jejich auta narazilo nákladní vozidlo na místě. Řidič kamionu neutrpěl žádná zranění, novomanželé však byli na místě mrtví.
Během chvilky se svatba proměnila v tragédii
Členové rodiny, kteří jeli za svatebním autem, sledovali celou událost. Pro rodiče to byl bezpochyby ten nejhorší a nejbolestivější okamžik jejich života a skutečná noční můra. Podle svědků se auto po nárazu několikrát převrátilo, než skončilo v zatravněném pruhu u dálnice. Bylo naprosto zničené. Jejich smrt oznámil stejný úředník, který je před malou chvílí oddával.
Oba novomanželé měli přitom velké plány. Harley se chtěl vrátit na univerzitu, zatímco Rhiannon plánovala začít studovat medicínu. Oba si přáli založit rodinu a strávit zbytek života pohromadě. Pokud nám tento silný příběh něco ukazuje, tak to, že bychom se měli radovat z maličkostí a užívat si každý den našeho života, přestat se trápit zbytečnostmi, protože nikdy nevíme, kolik času nám ještě zbývá.