Lidé umějí dávat i brát. Dělají to ale někdy na prazvláštních místech. Chudého prodavače zaskočila bohatá dáma, která se zachovala nečekaným způsobem.
Starý muž prodával na ulici vajíčka od svých slepic, které choval už mnoho let. Byl to jeho jediný způsob obživy. Zatímco někdy šly obchody obstojně, jindy nešly vůbec. Že by se mu ale vyloženě dařilo, nezažil nikdy. Jednoho dne u jeho stanoviště zastavil luxusní vůz a staříka přemohlo prvotní nadšení. To ale mělo brzy vystřídat zklamání.
Bohatá dáma bez srdce
Z luxusního a očividně drahého vozu vystoupila nádherně oblečená dáma. Už z prvního dojmu bylo patrné, že tahle žena nemá hluboko do kapsy a nikdy nezažila nouzi. Přistoupila k muži a prohlížela si jeho prosté zboží. „Kolik chceš za ta vajíčka?“ zeptala se odměřeně a muž si začal dělat naděje. Slyšel totiž o těch bohatých lidumilech, kteří čas od času zastaví v chudinské čtvrti a zachrání některého chudáka před nouzí.
„Jednu korunu za kus, madam,“ odvětil starý muž v očekávání báječného obchodu tak slušně a uctivě, jak jen dokázal. Už se těšil, že konečně něco vydělá a bude moci zaplatit účty. Žena ale předčila všechna jeho očekávání. Bohužel, v tom špatném.
„Dám ti 5 korun za 6 vajec, bude ti to stačit? Jinak nechci ani jedno,“ vyslovila dáma svou nabídku, kterou muž nemohl odmítnout, protože jinak by ten den neprodal ani jediné vajíčko. S těžkým srdcem proto obchod přijal, s tíživým pocitem zklamání z nenaplněných nadějí i z necitelnosti té ženy.
Chudým vzít a bohatým dát
Chudý pouliční prodavač vajíček šťastně neskončil. Příběh dámy má ale pokračování, navíc s velmi překvapivým koncem. Bohatá dáma, která využila starcovy nouze, aby od něj pod pohrůžkou koupila zboží pod cenou, odjela z chudinského tržiště s kamarádkami na oběd do restaurace, kde se jim pochlubila, jak výhodně nakoupila vajíčka.
Když dojedla a požádala o účet, částka činila 140 korun, avšak dáma zaplatila 150, aby dostála dobrým mravům a za dobrou obsluhu přidala k ceně také spropitné. Vůči prodejci vajíček však tato situace není fér. Místo toho, aby žena přispěla peníze chudému, jej ještě ošidila o peníze, které mu právem patřily, zatímco bohatým lidem v restauraci dala ještě víc peněz, než zaplatila za všechna vajíčka.
Proč předvádíme chudým lidem svou moc a bohatství, a přitom jsme štědří k těm, kteří to nepotřebují?